Vztahy mezi Čínou a zeměmi střední a východní Evropy: diskuse s Dr. Marcinem Adamczykem

V prosinci 2023 vydalo nakladatelství Blue Europe knihu The Dragon at the Gates of Europe: Drak u bran: čínská přítomnost na Balkáně a ve středovýchodní Evropě. Kniha představuje diskusi o vývoji hospodářských a diplomatických vztahů mezi Čínou a zeměmi střední a východní Evropy. Konstatuje, že zatímco v roce 2010 vztahy obecně zaznamenaly prudký vzestup, v roce 2020 následoval pokles, který drasticky zvýraznila invaze na Ukrajinu v roce 2022.

Zvláště zajímavé jsou vztahy mezi Čínou a zeměmi Visegrádské skupiny (V4), kterou tvoří Polsko, Maďarsko, Česká republika a Slovensko. Zejména pro význam těchto čtyř zemí: pokud by se na V4 pohlíželo jako na jednotný národ, byla by ekonomickou velmocí v srdci Evropy [1]. Disponovala by čtvrtým největším hrubým domácím produktem v Evropské unii, pátým největším v Evropě a patnáctým největším na světě. Země V4 navíc zaujímají přední místo nejen v Evropě, ale i v celosvětovém měřítku, pokud jde o mezinárodní obchod, a to 4. místo v EU, 5. místo v Evropě a 8. místo v celosvětovém měřítku.

Mnohostranné a mnohostranné vztahy mezi zeměmi V4 a Čínou

Vztahy mezi skupinou V4 a Čínou se v posledních letech staly předmětem rostoucího zájmu a složitosti [2]. Tato mnohostranná interakce zahrnuje ekonomický, politický a bezpečnostní rozměr, který je ovlivňován širší globální dynamikou a regionálními specifiky. Zejména individuální postoje čtyř zemí ve vztahu k rusko-ukrajinskému konfliktu a jejich obecný přístup ke spolupráci s Čínou vedly v rámci V4 ke značným rozdílům, což dále zkomplikovalo jejich integraci a širší rozšíření EU [3].

Hospodářské zapojení Číny do Visegrádské skupiny se vyznačuje příležitostmi i problémy. Maďarsko bylo obzvláště vstřícné vůči čínským investicím, což bylo dáno řadou strategických dohod [4]. Nicméně zatímco maďarská vláda prezentuje Čínu jako důležitého hospodářského partnera, veřejnost ji vnímá různě. Průzkumy naznačují určitou míru skepse Maďarů, kteří se obávají korupce a možných negativních dopadů čínských investic. Výrazné projekty, jako je navrhovaný kampus Fudanské univerzity v Budapešti, vyvolaly značné protesty veřejnosti, což odráží širší obavy z rostoucího vlivu Číny v Maďarsku. Vztahy mezi Čínou a Maďarskem jsou z ekonomického hlediska mnohostranné. Čínské investice v Maďarsku, ačkoli tvoří jen malou část celkových přímých zahraničních investic, mají strategický význam. Mezi významné projekty patří evropské logistické centrum společnosti Huawei a kontroverzní železnice Budapešť-Bělehrad, která je stěžejním projektem BRI.

Polsko naproti tomu zažívá opatrnější a kolísavější vztahy s Čínou [5]. V Polsku se po vstupu do EU v roce 2004 vztahy s Čínou rozvíjely prostřednictvím iniciativ, jako je iniciativa Pásmo a cesta. Avšak i přes podepsání řady dvoustranných dohod se vysoká očekávání Polska ohledně čínských investic z velké části nenaplnila [6]. Silné spojenectví Polska s USA, zejména v oblasti bezpečnosti a technologií, dále ovlivnilo jeho opatrný postoj vůči Číně. Přestože ekonomické vazby zůstávají, geopolitická strategie Polska je do značné míry formována vztahy s USA a obavami z ruské agrese. Navzdory významným projektům, jako je výstavba rychlostní silnice S14 a úseků železnice Rail Baltica čínskými společnostmi, zůstává celkový obchodní deficit Polska s Čínou značný. Navíc sbližování Polska se Spojenými státy, zejména v technologické a bezpečnostní oblasti, dále komplikuje jeho vztahy s Čínou.

Při utváření vztahů V4 s Čínou hrají klíčovou roli také bezpečnostní obavy. Ruská invaze na Ukrajinu tyto obavy zvýšila, zejména v případě zemí, jako je Polsko a pobaltské státy, které na podporu Ruska ze strany Číny pohlížejí s podezřením. Toto geopolitické napětí napjalo jejich vztahy s Pekingem, protože upřednostňují bezpečnostní spojenectví se Spojenými státy a NATO před ekonomickými výhodami ze strany Číny [7]. Naproti tomu Maďarsko projevilo ambivalentnější postoj k ruské agresi, což mu umožnilo udržet a v některých případech dokonce posílit své vazby s Čínou. Cílem tohoto pragmatického přístupu je vyvážit jejich zahraniční politiku využitím čínských investic a podpory a zároveň se orientovat ve složitých vztazích jak se Západem, tak s Ruskem [8].

Do budoucna by vztahy zemí V4 s Čínou měly směřovat k větší koordinaci a jednotnosti. Společnou prací a vystupováním jedním hlasem mohou země V4 posílit svou kolektivní vyjednávací sílu a podpořit hlubší integraci v rámci střední a východní Evropy. Tento jednotný přístup pomůže vyvážit ekonomické závazky vůči Číně a zároveň řešit politické a bezpečnostní otázky. Soudržná strategie nejen posílí pozici V4 při jednání s Čínou, ale také podpoří regionální stabilitu a integraci, čímž posílí Evropskou unii jako celek.

Rozhovor s Dr. Marcinem Adamczykem

Rozhovor vedl Jan Normann.

Abychom do tématu pronikli hlouběji, vyzpovídali jsme Dr. Marcina Adamczyka, odborníka na čínský vliv v zemích V4. Dr. Adamczyk je držitelem doktorátu z politologie a administrativy, působí jako odborný asistent a zástupce ředitele pro vzdělávací a studentské záležitosti na Institutu evropských studií Vratislavské univerzity. Je také viceprezidentem a spoluzakladatelem sdružení “Projekt Akademia” a členem Polské geopolitické společnosti. Je autorem řady publikací a článků o bezpečnosti a mezinárodních vztazích, specializuje se na téma hegemonického soupeření. Následují otázky a odpovědi.

1. Jaké jsou současné vztahy mezi středoevropskými zeměmi a Čínou?

Na tuto otázku neexistuje jednoduchá odpověď – nejprve je třeba začít definicí toho, co to vlastně střední Evropa je. Z pohledu Pekingu zahrnuje oblast od Estonska až po nejzazší kout Balkánu (včetně Řecka) – tak totiž vypadalo složení formátu 17 1 iniciovaného Čínou, který měl sloužit jako mnohostranná platforma pro hospodářské a politické konzultace a spolupráci. Domnívám se, že pro účely naší diskuse můžeme do střední Evropy zahrnout Balkánský poloostrov, ale vyloučit vše na západ od řeky Odry – protože z čínského pohledu by Německo nebo Rakousko již měly být považovány za západní Evropu. Navíc si myslím, že takový je i jejich pohled u nás – možná zakořeněný v éře Polské lidové republiky, ale stále aktuální. Z kulturně-historického hlediska, a dokonce i ze současného stupně socioekonomického rozvoje, máme stále blíže k Balkánu než k německy mluvícím zemím. Na druhou stranu dobře víme, jak rozdílné mohou být zájmy a jejich vnímání u sousedních zemí, natož u těch, které od sebe dělí téměř celá délka kontinentu. Je však zajímavé, že pro rozhodující činitele v Pekingu se hranice mezi zeměmi našeho regionu v podstatě setřely a střední Evropa se jim v posledních letech jeví jako amalgám nejasně vymezených národů, které se od sebe navzájem výrazně neliší – což Číňanům z pochopitelných důvodů nepřineslo úspěch ve vztazích s naším regionem. Nejde jen o národní hrdost a potřebu odlišit se od ostatních, ale možná především o rozdílné, často protichůdné zájmy.

Vrátím-li se k otázce – myslím, že při odpovědi na ni lze země našeho regionu rozdělit do tří kategorií. Do první patří pobaltské státy, které v podstatě přerušily jakoukoli spolupráci s Čínou nebo alespoň vystoupily ze zmíněného formátu 16(17) 1 – Litva se dokonce stala obětí explicitně nevyhlášené obchodní války ze strany Pekingu. Do druhé kategorie patří země jako Polsko nebo Česká republika, které se s Čínou obecně nesbližují, ale navzdory americkému tlaku stále udržují s Čínou formálně korektní politické a hospodářské vztahy (i když občas dochází k menším či větším třenicím). Do této kategorie spadá většina zemí, i když teplota jejich vztahů s Pekingem se liší. Konečně do poslední kategorie patří Srbsko a Maďarsko, které dávají otevřeně najevo své přátelství vůči Číně (a předsedovi Si Ťin-pchingovi osobně) a stále doufají, že Čína bude v jejich zahraniční politice hrát roli třetího vektoru – Budapešť i Bělehrad mají na jedné straně omezenou důvěru či dokonce nechuť k široce vymezenému Západu, ale ani jejich vztah k Rusku není jednoznačný (na rozdíl od často opakovaných názorů). Domnívám se, že v obou hlavních městech existuje vědomí, že v současném světě je obtížné “sedět na plotě” a zároveň je prosperita možná pouze v úzkých vztazích se západním světem (opět široce definovaným – včetně Japonska a Jižní Koreje). Proto zde nepředpokládám žádnou trvalou lásku k Číně – spíše dočasné poblouznění, které Číňané patřičně přiživují “drahými dary” a četnými komplimenty, po nichž představitelé obou zemí z různých důvodů touží.

2. Je Čína pro tyto země klíčovým partnerem?

Objektivně vzato nikoli – investice či obchod čínské provenience v našem regionu jsou v podstatě kapkou v moři čínského globálního angažmá. V obou případech nepřesahují 2 % objemu. Stojí za zmínku, že hodnota obchodu mezi středoevropskými zeměmi a Čínou, ačkoli před několika lety přesáhla 100 miliard dolarů, je pro všechny země v regionu trvale deficitní – extrémním příkladem je Polsko, které ročně z Číny dováží více než desetkrát více, než vyváží, což vede k deficitu přesahujícímu 20 miliard dolarů ročně. Další v pořadí je Česká republika (deficit 8 miliard dolarů), následuje Maďarsko, Slovinsko (po zhruba 3 miliardách dolarů) a Rumunsko (2 miliardy dolarů). Pokud jde o investice, je situace poněkud nuancovanější – je třeba si uvědomit, že Peking zpravidla úspěšně využívá investice jako nástroj zahraniční politiky, čímž odměňuje spřátelené země (existují výjimky, ale obvykle jde o technologie a zdroje, které Číňané potřebují a které nemohou získat jinak). Proto jsou skutečně v Srbsku nebo Maďarsku čínské investice znatelné a dosahují několika až desítek procent celkových zahraničních investic v těchto zemích (i když druhá hodnota se mi zdá poněkud přehnaná). Naproti tomu v Polsku je to asi 1 % – objektivně řečeno téměř nic, vezmeme-li v úvahu velikost čínské ekonomiky.

3. Jak ovlivnila válka na Ukrajině vztahy mezi těmito zeměmi a Čínou?

Určitě – v případě zemí, které dříve měly k Číně víceméně rezervovaný postoj, se tyto vztahy zhoršily. Při studiu mezinárodních vztahů a bezpečnosti lze využít neorealistické paradigma, jehož jedním z principů je nadřazenost tzv. vysoké politiky nad politikou nízkou – zkrátka bezpečnosti nad ekonomickými výhodami. Tím, že Čína téměř nekriticky podporovala ruskou invazi – politicky i materiálně – se z pohledu pobaltských států, Polska či České republiky stala částečně odpovědnou za prodloužení ruské agrese. Zajímavé je, že v Pekingu je tato otázka zcela přehlížena, což vede k nepochopení obav zemí, jejichž historie vztahů s Ruskem nebyla pozitivní. Existuje tedy souvislost mezi postojem k rusko-ukrajinské válce a teplotou vztahů s Čínou. Maďarsko a Srbsko, známé svým ambivalentním – mírně řečeno – postojem k ruské agresi na Ukrajině, současně posilují své vztahy s Čínou. Na druhou stranu byla válka pouze katalyzátorem procesů, které lze pozorovat již od pandemie – jejich nejlepším vyzařováním byla takzvaná “diplomacie vlčích bojovníků” Číňanů, ale také pravidelná obvinění čínských diplomatů či podnikatelů ze špionáže, stejně jako pokusy o morálně nejednoznačné ovlivňování veřejného mínění a konečně i zklamání z již zmíněných nevalných výsledků bilaterální spolupráce.

4. Jaké jsou klíčové oblasti spolupráce a sporů mezi Čínou a zeměmi Visegrádské skupiny?

Je těžké říci, že existují specifické oblasti vztahů Číny se zeměmi regionu, které jsou charakteristické pro Visegrádskou skupinu. Číňané dokonce skupinu ani specificky nebrali jako samostatný subjekt na mapě střední Evropy – o čemž svědčí spíše sporadická setkání rozhodujících činitelů ve formátu 4 1. Z pohledu Číny je nejdůležitějším aspektem členství všech zemí Visegrádské skupiny v Evropské unii. Rozhodující činitelé v Pekingu předpokládali, že země tohoto regionu budou na jedné straně sloužit jako jakýsi zkušební prostor pro čínské firmy, které se “osvědčí” v aktivitách společného trhu, a na druhé straně, dostatečně namlsané investicemi z Číny, budou v Bruselu lobbovat ve prospěch Číny. Jak víme, z těchto plánů sešlo – Budapešť je sice Číně skutečně nakloněna, ale její schopnost ovlivňovat politiku EU se pohybuje kolem nuly. Polsko a Česká republika zvolily kurz sbližování se Spojenými státy – které považují za jediného spolehlivého garanta bezpečnosti v regionu – což nutně určuje kolizní kurz s čínskou politikou. V samotné EU jsou také vnímány jako protičínské, zejména ve srovnání se zeměmi, které mají vůči Číně spíše nejednoznačnou politiku, jako je Německo nebo v menší míře Francie. Ani Slovensko dosud nebylo Číně nijak zvlášť nakloněno, ale současný postoj této země k Rusku vyvolává otázky, jakou politiku bude Bratislava vůči Číně v krátkodobém horizontu prosazovat.

5. Jaký význam má přítomnost Číny v těchto zemích?

Jak jsem již zmínil, ekonomická přítomnost Pekingu v zemích Visegrádské skupiny je – kromě Maďarska – spíše zanedbatelná a nehraje v jejich fungování významnou roli. Zdá se, že o Číně hodně mluvíme – a je to tak správně -, ale projevů čínské přítomnosti je poměrně málo. Čínské společnosti sice ovládly – doufejme, že dočasně – některá specifická odvětví ekonomiky (například nechvalně proslulou infrastrukturu 5G), jejich význam však zůstává relativně malý. Přesto stojí za to být vůči čínské hrozbě ostražitý a uvědomovat si, že pod rouškou moderních technologií, měst vypadajících jako západní metropole se stále skrývá národ negativně naladěný vůči Západu, přesvědčený o své nadřazenosti nad ním a zároveň usilující o konfrontaci. Kromě toho se čínský přístup k lidským právům – včetně soukromí – značně liší od našeho, takže se nedivme, že jednoho dne bude náš čínský odšťavňovač připojený k místní síti Wi-Fi o nás vědět víc než my sami.

Odkazy

1. Michał Przybyliński a Joanna Trębska (září 2023), “Meziodvětvové toky v ekonomikách zemí Visegrádské skupiny” Comparative Economic Research Central and Eastern Europe 26(3):31-52 DOI: 10.18778/1508-2008.26.20 ↑

2. Zdeněk Rod (prosinec 2023), “Čínský vliv v zemích Visegrádské skupiny”, in: Čínský vliv v zemích Visegrádské skupiny: Fabrègue, eds., “The Dragon at the Gates of Europe: China Presence in Balkans and Central-Eastern Europe,” Modrá Evropa: s. 271-296. ISBN: 979-8989739806. ↑

3. Nino Gozalishvili (prosinec 2023), “Dezintegrace prostřednictvím integrace? Obrat k nadnárodnímu přístupu při studiu národního populismu na příkladu Visegrádské skupiny” Centrum pro euroatlantickou integraci a demokracii. ↑

4. Réka Koleszár (prosinec 2023), “Čínský vliv v Maďarsku: mnohotvárný vztah,” in: Čínská politika v Maďarsku: Fabrègue, eds., “The Dragon at the Gates of Europe: China Presence in Balkans and Central-Eastern Europe,” Modrá Evropa, prosinec 2023: str. 357-375. ISBN: 979-8989739806 ↑

5. Zdeněk Rod (prosinec 2023), “Čínský vliv v zemích Visegrádu” ↑

6. Marcin Przychodniak , “Čína a Visegrádská skupina. Transformace a budoucnost spolupráce.” Ośrodek Myśli Politycznej. Dostupné na: https://usa-ue.pl/teksty-i-komentarze/english/china-and-the-visegrad-group-transformation-and-future-of-the-cooperation/. ↑

7. Łukasz Kobierski (únor 2022), “The Role and Influence of The People’s Republic of China on Visegrad Group Countries” Varšavský institut. Dostupné na: https://warsawinstitute.org/role-influence-peoples-republic-china-visegrad-group-countries/ ↑

8. Dimitar Bechev (květen 2024): “Krade Čína Rusku hromy ve východní Evropě?” Komentář, Carnegie Politika. Dostupné na: https://carnegieendowment.org/russia-eurasia/politika/2024/05/china-russia-eastern-europe?lang=en&center=russia-eurasia ↑