Před deseti lety se Chorvatsko stalo 28. členem Evropské unie a od té doby dosáhlo svých nejdůležitějších strategických cílů a do jisté míry snížilo rozdíly v rozvoji oproti “historickým” členům, ale v důsledku otevření evropských dveří svým pracovníkům čelí obrovské emigraci obyvatelstva. Členství v EU je jednou z nejvýznamnějších událostí v historii Chorvatska, spolu se vstupem do NATO, kterého dosáhlo o čtyři roky dříve a který byl od získání nezávislosti jeho hlavním zahraničněpolitickým cílem.
Chorvatsko podalo žádost o členství 21. února 2003. Komise žádost kladně posoudila v dubnu 2004. Již o dva měsíce později, 18. června 2004, získalo Chorvatsko oficiální status kandidáta na členství a mělo zahájit jednání v březnu 2005, ovšem pod podmínkou plné spolupráce s haagským tribunálem, který trval na zatčení uprchlého generála Ante Gotoviny.
Jednání byla proto o několik měsíců odložena. Nakonec byla zahájena 3. října 2005 poté, co hlavní haagská žalobkyně Carla del Ponteová potvrdila plnou spolupráci Chorvatska s Mezinárodním trestním tribunálem. Chorvatská jednání byla dlouhá, trvala pět let a devět měsíců, tedy déle než u kteréhokoli jiného současného člena. 30. června 2011 byly uzavřeny poslední kapitoly a po podpisu přístupové dohody a ratifikaci v členských státech vstoupilo Chorvatsko 1. července 2013 do EU.
Jednání byla zatížena také spoluprací s haagským tribunálem a slovinským vetem kvůli bilaterálnímu sporu o Piranský záliv[2 ]. v posledním roce tohoto desetiletí dosáhlo Chorvatsko všech svých cílů v oblasti evropské integrace: 1. ledna 2023 se stalo členem eurozóny a schengenského prostoru.
Výhody členství v Evropské unii
Tři a půl roku po zemětřesení, které zničilo Chorvatsko, pokračuje obnova budov a infrastruktury, a to především díky pomoci EU. Dvě zemětřesení v březnu 2020 poškodila přibližně 26 000 budov v Záhřebské, Petrinjské a Sisacké župě. Na odstranění škod způsobených zemětřesením získalo Chorvatsko 2,5 miliardy EUR z Fondu solidarity EU a z nástroje pro obnovu a odolnost, který byl vytvořen v rámci programu EU nové generace[3]
V rámci tohoto programu, který byl koncipován s cílem zmírnit následky pandemie Covid 19, obdrží Chorvatsko do roku 2026 dalších 10 miliard EUR (což odpovídá 17 % chorvatského HDP), z toho 6,3 miliardy EUR ve formě grantů a 3,7 miliardy EUR ve formě nízkoúročených půjček.
Vezmeme-li v úvahu počet obyvatel a HDP, je Chorvatsko největším příjemcem evropských fondů, což není vůbec překvapivé vzhledem k tomu, že je nejmladším členským státem EU. Od roku 2013, kdy Chorvatsko vstoupilo do Unie, odvedlo do rozpočtu EU 5,3 miliardy EUR oproti 17,1 miliardy EUR, které obdrželo, a zaznamenalo tak přebytek ve výši téměř 12 miliard EUR.
Pro chorvatské občany je evropské financování bezpochyby nejhmatatelnějším přínosem členství v EU. Význam evropských fondů se projevil zejména po zemětřesení v roce 2020, ale projevuje se i v mnoha dalších projektech, od mostu Pelješac až po zařízení na přeplavování plynu a celou řadu rekonstrukcí železnic, nemocnic a škol.
“Vidíme, že Chorvatsko pokročilo, jak ho vnímají investoři, protože se zvýšil jeho rating. Pokud porovnáme i úrokové sazby, patří nyní k nejnižším v Evropské unii,” uvedl Christoph Schoefboeck, prezident představenstva Erste Bank[4]
Pokud jde o hospodářský růst, deset let po vstupu do EU se HDP na obyvatele v Chorvatsku zvýšil z 50 % průměru EU na 75 % a podařilo se mu plně zotavit po krizi v roce 2008; vývoz se zdvojnásobil a míra nezaměstnanosti klesla ze 17,25 % v roce 2013 na 6,75 %.
První zemí původu zahraničních pracovníků je Bosna a Hercegovina, následuje Srbsko, Nepál, Severní Makedonie a Indie. V současné době pochází v Chorvatsku 10 % pracovníků ze zemí mimo EU. Na druhou stranu Chorvatsko, podobně jako ostatní nově přijaté členské země, zaznamenalo v posledním desetiletí značný úbytek obyvatelstva a vyprodukovalo méně rozvoje, než je evropský průměr. Podle sčítání lidu z roku 2021[5] činí počet obyvatel Chorvatska 3 871 833, což odráží pokles o 413 056 osob, tj. o 9,64 %, ve srovnání s předchozím desetiletím.
To je částečně způsobeno účastí Chorvatska v Evropské unii, kde je mobilita pracovníků v rámci jednotného trhu neomezená. V honbě za pracovními příležitostmi a lepší životní úrovní se značný počet chorvatských obyvatel přestěhoval do bohatších členských zemí.
To však může být pouze částečným vysvětlením vzhledem k výraznému poklesu počtu obyvatel pozorovanému v Srbsku, Bosně a Hercegovině a Severní Makedonii. Kromě toho se Německo, které není jedinou zemí potýkající se s nedostatkem pracovních sil, může pochlubit více než dvěma miliony volných pracovních míst, což lze uvést jako jeden z důvodů.
Záhřeb, kde žije přibližně 20 % celkové populace země, se v roce 2018 podílel na tvorbě národního HDP 34 %. Podle nejnovější zprávy Evropské komise o Chorvatsku[6] byl Grad Záhřeb (region hlavního města) jediným chorvatským NUTS, který měl v roce 2021 vyšší HDP na obyvatele než průměr EU27. K zamezení emigrace je proto zapotřebí rovnoměrnějšího rozvoje chorvatských regionů.
Kromě hospodářského růstu a lepšího zvládání krizí umožnilo členství v EU Chorvatsku posílit pocit bezpečí a sebevědomí. Od chvíle, kdy se Chorvatsko stalo plnoprávným členem EU, se účastní rozhodovacích procesů v Radě EU na rovnoprávném základě s ostatními členskými státy a je zapojeno do všech klíčových postupů tvorby politik a přijímání evropských zákonů.
V současné době si všichni v Chorvatsku uvědomují velkou pomoc, které se jim od EU dostává, a většina občanů považuje členství za pozitivní. Během přístupových jednání však ne všichni byli optimističtí. V referendu o vstupu Chorvatska do EU přišlo k urnám pouze 43 % oprávněných voličů. Z nich 66 % hlasovalo pro vstup.
Problémy, kterým je třeba čelit po vstupu do Schengenu: Vztahy s Bělehradem a Sarajevem
Vstup balkánské země do schengenského prostoru, který se stal oficiálním 1. ledna 2023, měl dopad i na vztahy se sousedními zeměmi balkánského prostoru: Zejména s Bosnou a Hercegovinou a Srbskem. Pravděpodobně od listopadu 2023 bude vstup do schengenského prostoru vyžadovat vyplnění nového online formuláře nazvaného ETIAS (Evropský systém pro cestovní informace a povolení),[7] což způsobí nevyhnutelné zpoždění v průjezdu osob a zboží, a těmi, kdo z hlediska vývozu utrpí v důsledku těchto změn největší ztráty, budou obě země, které nejsou členy EU.
Srbsko a Bosna a Hercegovina jsou rovněž zatíženy, a nyní ještě více, řízením balkánské migrační trasy z Řecka a Turecka do Evropy. Záhřeb posílil kontroly na přechodech, což je o to znepokojivější, že na srbsko-chorvatské hranici a zejména mezi Chorvatskem a Bosnou a Hercegovinou došlo k mnoha násilným incidentům. Jedním z prvních takových případů byl případ Madiny Hussiny, šestileté afghánské dívky, kterou v roce 2017 poté, co byla se svou rodinou na chorvatsko-srbské hranici vrácena zpět, přejel a zabil vlak, když šla po kolejích. V následujícím roce stejná policie střílela na kamion, který nezastavil na značce stop, a zranila devět lidí, včetně dvou nezletilých. Jen v roce 2020 došlo na hranicích k 16 500 hromadným odmítnutím, o kterých víme.
Obecně si Bělehrad a Sarajevo stěžují na zhoršující se politické a hospodářské vztahy se Záhřebem a nezdá se, že by se to v blízké budoucnosti mělo zlepšit, zejména pokud Bělehrad a Sarajevo zůstanou mimo EU.
Jejich přístupové procesy začaly ve stejných letech jako přístupový proces Chorvatska, ale narazily na větší potíže a dodnes jsou na mrtvém bodě. Bosna a Hercegovina získala status kandidátské země až v prosinci 2022, po šesti letech podávání žádostí o členství, a nyní musí realizovat 14 klíčových priorit, aby mohla zahájit jednání. Srbsko, které podalo žádost o členství v prosinci 2009 a o jehož členství se začalo jednat před devíti lety, musí vyřešit několik otázek, k nimž Brusel vydal negativní stanovisko. Mezi nejspornější otázky patří spravedlnost a základní práva, svoboda, bezpečnost a životní prostředí. V posledně jmenované otázce byl verdikt Bruselu zcela negativní. K těmto otázkám je třeba připočíst nikdy nedosažené řešení historických sporů s Kosovem.
Závěry
Chorvatsko je v Evropské unii již deset let a zhruba rok patří mezi 15 zemí světa, které jsou součástí NATO, EU, Schengenu a eura. Ohlédneme-li se zpět, země jistě hospodářsky rostla a mohla využívat ekonomických pobídek z Bruselu, ale Záhřeb se nyní potýká s problémy, které tento růstový proces nevyhnutelně zvýšil: od vztahů s ostatními balkánskými zeměmi, které jsou stále mimo EU, a tudíž znevýhodněné, až po řízení migrantů.
Jako “dobrý žák EU” má Chorvatsko potenciál pozitivně přispět k celkovému procesu rozšiřování EU, zejména na Balkáně[8]. je horlivým zastáncem dalšího rozšíření a s využitím svých předchozích zkušeností může nabídnout vedení a pomoc.
Díky svým značným rozměrům, strategické poloze a silné evropské identitě se integrace Chorvatska do Evropské unie v několika ohledech odchýlila. Jak je však patrné z jeho výsledků v prvním desetiletí, výjimky mohou být občas politicky prozíravé. Chorvatsko, podobně jako jeho proslulý fotbalový tým, překonává očekávání v několika ohledech. Jeho “příběh úspěchu” by tak mohl sloužit jako vzor pro budoucí rozšiřování EU a podněcovat evropskou integraci.
Zdroje
- https://vlada.gov.hr/UserDocsImages/2016/Glavno tajništvo/Materijali za istaknuto/2014/CroatiaEU/Accession process.pdf ↑
- https://curia.europa.eu/jcms/upload/docs/application/pdf/2020-01/cp200009en.pdf ↑
- https://dnevnievropskiservis.rs/8-eu-prioriteti/137-vesti/19193-hrvatska-je-za-10-godina-lanstva-u-eu-dobila-milijarde-evra-i-politiko-samopouzdanje ↑
- https://glashrvatske.hrt.hr/en/economy/croatia-has-made-significant-progress-in-10-years-of-eu-membership-10819549 ↑
- https://dzs.gov.hr/u-fokusu/popis-2021/popisni-upitnik/english/1361 ↑
- https://economy-finance.ec.europa.eu/system/files/2023-06/ip235_en.pdf ↑
- https://www.schengenvisainfo.com/news/serbs-bosnians-will-need-an-etias-travel-authorization-to-enter-croatia-as-of-november-2023/ ↑
- https://www.blue-europe.eu/analysis-en/full-reports/the-eu-enlargement-in-the-western-balkans-new-challenges-after-the-war/ ↑