Kreativní destrukce je ekonomický koncept, který v polovině 20. století vytvořil Joseph Schumpeter. Ve své knize “Kapitalismus, socialismus a demokracie” Schumpeter popisuje tento jev jako “proces průmyslové mutace, který neustále revolucionizuje ekonomickou strukturu zevnitř, nepřetržitě ničí starou a nepřetržitě vytváří novou” (Kapitalismus, socialismus a demokracie, s. 88,89). Toto pojetí předpokládá “demontáž dlouholetých postupů” (Kopp, 2021), což znamená, že zastaralé podnikatelské zvyklosti a technologie zanikají, protože podniky, které je používaly, v důsledku krizí zkrachovaly, protože byly zastaralé a nepřizpůsobily se, aby přežily. To je podle něj srovnatelné s přirozeným výběrem pozorovaným Darwinem a pozorovatelným v přírodě. Tento jev je podle něj nezbytný a je hnací silou kapitalismu (Relatore a Fiorito, n.d.).
Kreativní destrukce je tedy proces zániku zastaralých postupů, které jsou nahrazovány novými podnikatelskými zvyklostmi a technologiemi díky inovacím prováděným podnikateli ochotnými přijmout rizika spojená s inovacemi (Business Jargons, 2016). Podnikatelé, kteří jsou ochotni riskovat, jsou proto odměňováni ziskem (Business Jargons, 2016). Tento jev, který neustále odměňuje podnikatele ochotné podstoupit riziko spojené s inovacemi, je přirovnáván k “procesu průmyslové mutace”, jehož výsledkem je neustálá revoluce ekonomiky, která je založena na neustálém ničení starých struktur a jejich nahrazování novými (The Breakthrough Institute, n.d.).
Každá krize má negativní až destruktivní účinky, ale nakonec vytváří nové příležitosti, pokrok a inovace. V případě pandemií, protože jsou obzvláště rušivé, vždy navzdory sobě samým podněcovaly inovace: “”Vzhledem ke své rušivé povaze se epidemie v historii osvědčily jako síla k trvalým a často radikálním změnám: vyvolávaly nepokoje, způsobovaly střety obyvatelstva a vojenské porážky, ale také spouštěly inovace, překreslovaly hranice států a často připravovaly půdu pro revoluce “”. (Schwab, Malleret, 2020)
Nástup krize Covid-19 v zimě 2020 vyvolal pozoruhodný hospodářský a společenský rozvrat. Jak pandemie pokračovala, nejistota a překvapení postupně ustupovaly potřebě a často i touze inovovat. Velké množství společností bylo nuceno přemýšlet nestandardně, aby především přežily, a dokonce využily této krize. Krize Covid donutila společnosti hledat modernější vybavení, přizpůsobenější technologie a efektivnější a účinnější způsoby řízení svých podniků, aby z krize vyšly silnější.
Z této krize vzešlo mnoho inovací, například v oblasti zdravotnictví, jako jsou nositelná zdravotní zařízení, jako je Biosticker, který umožňuje v reálném čase monitorovat na cloudu životní funkce, jako je teplota kůže, dýchání nebo některé symptomatické události (biointellisense.com, b.d.), nebo masky, které v reálném čase měří dýchání lidí, kteří je používají, a posílají živé zprávy na mobil (Welle (www.dw.com), b.d.). K nejviditelnějším změnám však dochází v průmyslovém odvětví, kde je patrný závod v inovacích s cílem najít účinnější a energeticky úspornější automatizovaný materiál. Podle průzkumu společnosti McKinsey z roku 2020 plánovalo 90 % výrobců investovat do inovativních řešení spojených s digitalizací (Pisz, 2021, s. 5).
Koncepce inovací
Latinský kořen “Innovatio” odkazuje na pojem změny nebo obnovy (Wikislovník, 2021). Schumpeter nazývá inovací “jakoukoli novou politiku, kterou podnikatel provádí s cílem snížit celkové náklady na výrobu nebo zvýšit poptávku po svých produktech” (investopedia.com). Tvrdí, že “provádění inovací je jedinou funkcí, která je v dějinách zásadní” (Sledzik, 2013), což znamená, že inovace jsou jediným skutečným hybatelem Dějin, že je utvářejí. Podle něj ve svobodné tržní společnosti začíná změna technologie vynálezem nového procesu, inovací, která spočívá v použití této nové myšlenky v ekonomickém prostředí, a nakonec difuzí, kdy je tato inovace buď přijata, nebo kopírována ostatními (Śledzik, 2013).
Obrázek 1: Inovační matice
Zdroj: Satell (2015)
Odborník na transformaci Greg Satell (2015) popisuje čtyři různé způsoby, jakými může podnik inovovat: za prvé základním výzkumem, za druhé průlomovou inovací, za třetí udržovací inovací a nakonec disruptivní inovací, které jsou znázorněny v jeho inovační matici (obrázek 1). Inovace lze rozdělit do 4 kategorií (obrázek 1):
a) Inovace vyplývající ze základního výzkumu, který se provádí spíše ve veřejných institucích, jako jsou státní laboratoře, než v podnicích, a později jsou využívány podniky.
b) Inovace mohou být také výsledkem výzkumu odpovědi na konkrétní problém, který se pak nazývá “průlomová” inovace a může být podpořen cenami s oceněním.
c) Udržovací inovace, která je výsledkem toho, že podnik vytváří výkonnější produkty s cílem dosáhnout vyšších zisků. Udržující inovace zpravidla pochází z odvětví, která již ve svém oboru dosahují dobrých výsledků (viz také Business Insights Blog, 2022).
d) Disruptivní inovace, k níž dochází, když se společnost, často nová na trhu, dostane na vyšší pozici na daném trhu a zpochybní již existující podnik, čímž odebere segmenty tohoto trhu již existujícím společnostem a nechá ty již zavedené, aby se těchto odvětví vzdaly a zaměřily se na ziskovější odvětví (místo aby o tento ztracený podíl bojovaly), a nakonec ztratí celý trh kvůli zastaralým postupům nebo technologiím. Jedná se tedy o “disruptivní” inovaci, neboť narušuje trhy tím, že vyvíjí tlak na společnosti se zastaralými postupy a nahrazuje je modernějšími a efektivnějšími.
Ve všech případech je inovační řešení úspěšným nápadem, často riskantním. Je klíčovým faktorem konkurenceschopnosti odvětví a prostředkem generování růstu (MBA Knowledge Base, 2015). Tyto pojmy úspěchu a přidané hodnoty jej odlišují od prostého vynálezu.
Slovník odborných pojmů OECD popisuje inovaci jako “zavedení nového nebo výrazně zdokonaleného výrobku (zboží nebo služby) nebo procesu, nové marketingové metody nebo nové organizační metody v obchodních postupech, organizaci práce nebo vnějších vztazích” (OECD glossary, n.d.)
Digitalizace a Covid-19
Krize Covid-19 se ukázala být akcelerátorem digitalizace – klíčového prvku čtvrté průmyslové revoluce -, která v mnoha podnicích již probíhala. Před zdravotní krizí byla dynamika digitalizace v podnicích založena především na automatizaci některých úkolů s cílem zvýšit efektivitu. Zavedení digitálních nástrojů vedlo k plynulosti a zjednodušení, aby bylo možné se zaměřit na úkoly s vysokou přidanou hodnotou. Tato dřívější digitalizace byla pro podniky přínosná, když udeřila krize COVID. Společnosti, které se k digitalizaci odhodlaly dříve, vykazovaly tváří v tvář krizi větší agilitu a odolnost (Eagle, 2020). Mnoho společností se však tomuto trendu dokázalo během krize přizpůsobit.
Obrázek 2: Celosvětový typ digitální strategie společností
Jak je vidět na obrázku 2, v důsledku pandemií COVID podle odhadu 49 % celosvětových IT společností přijalo strategii digitalizace a realizuje ji a pouze 17 % nemá žádnou strategii. To ukazuje, jak globální je trend digitalizace, který má ve čtvrté revoluci zásadní význam.
Podle článku zveřejněného Světovým ekonomickým fórem bude navíc modernizace dodavatelských řetězců po krizi COVID záviset také na masivní a rychlé digitalizaci papírování, které se používá v globálním obchodě (Lin a Lanng, 2020).
Obrázek 3: Zrychlení digitalizace interakce se zákazníky (v %)
Zdroj: Mckinsey, 2019
Interakce se zákazníky jsou přirozeně první, na které dopadá zrychlující se digitalizace firem. Během krize COVID-19 se spotřebitelé při nákupech masivně obraceli na digitální kanály, protože většina fyzických obchodů byla v té době zavřená. Aby tuto poptávku uspokojily, musely mnohé společnosti digitalizovat své interakce se zákazníky. V Evropě je dnes většina interakcí se zákazníky (55 %) digitalizována (obrázek 3). Z hlediska vývoje jsou evropské společnosti, které se účastnily průzkumu, na vrcholu stupňů vítězů s průměrným nárůstem 71 % oproti prosinci 2019. To představuje tříletý náskok ve srovnání s předpovědí před krizí.
Obrázek 4: Zrychlení zavádění digitalizace
Zdroj: (Mckinsey, 2020)
Je logické, že čím více spotřebitelé vyhledávají digitalizované nabídky, tím více se společnosti snaží přizpůsobit této poptávce. Výsledkem je, že většina společností oproti předkrizovým odhadům (viz obrázek 4) zvýšila o 7 let. Jedním z nejviditelnějších důsledků postupných výluk bylo masivní zavádění práce na dálku, a to u těch, kteří mohli. Od té doby se její zobecnění natolik ujalo, že vedlo organizace k navrhování hybridních způsobů práce mezi prací na pracovišti a prací na dálku, a to i po výlukách spojených s krizí COVID.
Kromě toho, že do našeho každodenního života přibyly nové moderní prvky, jako jsou QR kódy, vyvolaly pandemie rozsáhlou restrukturalizaci tradičních modelů na pracovištích a univerzitách. Práce na dálku se z výjimky stala téměř normou. Jak je vidět na obrázku 5, procento pracovníků ve Spojených státech pracujících na dálku na plný úvazek se zvýšilo ze 17 % na 44 %, a to jen v roce 2020 (Holst, 2020).
Obrázek 5 : Změna trendů práce na dálku v důsledku COVID-19 ve Spojených státech v roce 2020
Zdroj : Statista, 2020
Obrázek 6 : Podíl zaměstnanců, kteří by doporučili práci na dálku svým přátelům
Zdroj: Howarth, 2022
Obrázek 6 ukazuje, že tak drastická strukturální změna, jakou je práce na dálku, byla nejprve přijata nejen kvůli omezením, ale že ji nakonec většina přijala z důvodu pohodlí a zvyku (Exploding Topics, 2021). V tomto případě 80 % zaměstnanců uvedlo, že doporučí práci na dálku svému příteli, což ukazuje, že tento nový zvyk byl nejen tento nový krok směrem k všeobecné digitalizaci široce využíván jako způsob překonání krize COVID, ale že byl široce přijat a že je zde i nadále, což jistě posiluje globální trend všeobecné digitalizace (obrázek 7). Navíc se zdá, že stejně jako práce na dálku je trvalým trendem i využívání schůzek na dálku, neboť podle průzkumu časopisu Nature (obr. 6) si 81 % respondentů myslí, že některé schůzky by měly zůstat online i po skončení pandemie.
Obrázek 7: Výdaje podniků na nástroje pro práci z domova
Zdroj: Howarth, 2022
Jak ukazuje obrázek 7, společnosti investují především do jednoho prvku, aby mohly domácí kanceláře správně fungovat : softwaru pro webové konference. Tyto softwary zaznamenaly ve světě obrovský nárůst v používání a staly se pro velmi velkou část společností během pandemií COVID naprosto nezbytnými. Při sledování vývoje jejich používání během pandemií je zřejmé, že se softwaru Zoom podařilo stát se nejpoužívanějším softwarem ve firmách díky jeho inovativním vlastnostem, které obohatily pracoviště během pandemií (viz obrázek 8).
Zdroj: Srov: Statista, 2022
Obrázek 8: Podíl platforem pro videohovory na trhu v roce 2020 vs. 2021
Nejenže společnosti začlenily online schůzky jako běžný interní postup, ale také zmodernizovaly své zvyky, aby usnadnily udržení tohoto nového zvyku tím, že se rozhodly pro přizpůsobenější software. Skype, který byl před krizí COVID obecně používán pro potřeby puntičkářů, totiž utrpěl pokles tržního podílu o -25 %, zatímco Zoom získal 22 %. hlavní hrozbu představoval google a jeho Google meet, který rovněž zaznamenal velkolepý nárůst o 20 % díky jednoduchosti propojení Google agenda a Google meet a nabídce jednotné a standardizované platformy se všemi schůzkami, což jej činí pro podniky atraktivnějším. Krize COVID donutila instituce držet se jedné vybrané aplikace a získat “věrnost” klientů. Zdá se, že tato zdravotní krize měla u videokonferenčních hovorů efekt relativní kreativní destrukce, vybrala nejschopnější společnosti (nejmodernější, s nejlepšími službami a nejpraktičtější) a také je donutila ke specializaci, aby přilákaly různé klienty (jednotlivce, podniky, školy, univerzity).
Obrázek 10: Průzkum procenta lidí, kteří se zúčastnili virtuální konference v důsledku pandemie COVID, a procenta lidí, kteří si myslí, že by některá setkání měla být virtuální i po pandemii
Větší demokratizace používání internetu a zlepšení jeho rychlosti a kvality umožnily větší propojení lidí a jejich seznámení s digitálně propojeným světem. Spotřebitelé jsou nyní součástí tohoto světa velkých dat prostřednictvím svého mobilního telefonu, a jak vyplývá z výše uvedeného, seznamují se s používáním digitálních nástrojů ve své společnosti. Tato “demokratická” digitalizace je nezbytnou součástí procesu přechodu k ekonomice fungující na bázi čtvrté průmyslové revoluce. V následující části bude analyzováno, jak Průmysl 4.0 mění a přetváří pojetí dřívějších průmyslových odvětví a jak se do procesu digitalizace podniků a jejich výrobního procesu mohou do značné míry zapojit samotní spotřebitelé, čímž vzniká symbióza mezi výrobci a spotřebiteli.
