“Iniciativa tří moří je především iniciativou regionální spolupráce v rámci Evropské unie (EU), v rámci členských států EU, ve spolupráci s EU, s využitím EU, jejích fondů a jejího rozvoje k posílení regionální spolupráce, propojení zemí našeho regionu navzájem a zároveň propojení našeho regionu se všemi ostatními evropskými zeměmi.”[1].
– Polský státní tajemník Szczerski
Rádi bychompoděkovali Marine Audette za spolupráci na tomto článku .
Iniciativa tří moří (TSI), známá také jako Intermarium, je fórum, které vzniklo v roce 2016 z iniciativy Polska a Chorvatska. Hlavním cílem tohoto fóra je navázat spolupráci mezi zeměmi střední a východní Evropy – táhnoucí se podél vertikální osy Evropy: Estonsko, Litva, Lotyšsko a Polsko na pobřeží Baltského moře směrem k břehům Černého moře v Bulharsku. Toto fórum tedy pokládá základy nové spolupráce, především hospodářské, v rámci evropského kontinentu.
Lze Iniciativu tří moří považovat za novou formu regionalismu v rámci Evropy? Lze Iniciativu tří moří chápat jako novou oblast investic na tomto kontinentu? Lze tuto spolupráci chápat jako nový analytický rámec ve vztazích mezi zeměmi západní Evropy, střední Evropy a východní Evropy? Jaké jsou skutečné ambice projektu Iniciativy tří moří? Jak jej vnímá Rusko a Spojené státy?
I. Fórum Iniciativy tří moří, energetická iniciativa
Podle oficiálních společných internetových stránek je prvním cílem iniciativy tří moří “podpořit hospodářský růst a blahobyt v regionu ” Protože “větší aktivita v oblasti obchodu a poskytování služeb v rámci regionu a se sousedními zeměmi vytváří takové příležitosti a zvyšuje konkurenceschopnost Evropy jako celku v celosvětovém mě řítku” [2]Tento poměrně vágní a široce pojatý cíl vlastně uvádí třetí cíl: “Energetická bezpečnost. Energetika není pouze ekonomickou otázkou, ale stala se také strategickým a bezpečnostním problémem. Soudržný a dobře fungující trh s energií a svoboda volby mezi dodavateli zvýší otevřenou hospodářskou soutěž, zajistí lepší zásobování regionu a posílí energetickou bezpečnost.”
Ačkoli EU jako celek je ve velké míře závislá na ruských fosilních palivech, země střední a východní Evropy jsou na nich obzvláště závislé. Podle údajů Eurostatu totiž v roce 2017 pocházelo 30 % dovozu ropy do EU a 39 % celkového dovozu plynu z Ruska. V případě Estonska, Polska, Slovenska a Finska pocházelo více než 75 % jejich dovozu ropných olejů z Ruska.
Spolupráce všech těchto zemí vznikla s cílem najít alternativy k této energetické závislosti. Jedním z cílů je vybudování infrastruktury pro dovoz plynu od jiných dodavatelů do Polska a Chorvatska, které jej pak mohou distribuovat do dalších východoevropských zemí, zejména těch, které patří do TSI. Podle většiny odborníků by naprostou většinu z toho tvořil plyn pocházející přímo ze Spojených států.
Všechny země, které jsou součástí Iniciativy tří moří, vstoupily do Evropské unie se zpožděním a všechny měly společnou minulost s bývalou Sovětskou republikou a v současnosti udržují kontroverzní vztahy. Tato “nová závislost”, která by se tentokrát měla opírat o Spojené státy[3] je obecně mnohými považována za nejlepší dosavadní alternativu, neboť pro Polsko nebo Chorvatsko by bylo nepochybně obtížné získávat dodávky ze zemí, které sousedí s Ruskem. Vlády středoevropských zemí mají pocit, že Rusko si prostřednictvím různých politik udržuje kontrolu nad zeměmi, které byly dříve pod jeho kontrolou. Výzkumník a atlantista Aleksy Borowka nazývá ruské využívání vývozu plynu jako geopolitického nástroje “energetickým vydíráním”, což znamená, že velká země produkující fosilní paliva si upevňuje svou dominanci nad zeměmi s nízkou energetickou diverzifikací a využívá svého výhodného postavení k tomu, aby těžila z jejich vysoké energetické závislosti. Tento koncept nejlépe demonstrují plynovody “polární záře” a “Jamal”, které jsou jedněmi z nejdůležitějších zdrojů dodávek energie pro země střední a východní Evropy. Skutečnost, že tyto země mají kontrolu nad tak zásadní infrastrukturou pro svou ekonomickou bezpečnost, je činí velmi závislými, což dává Rusku jasnou převahu, a tím i výhodu při diplomatických jednáních.
Proto, aby se země TSI mohly stát skutečně autonomními a zaručit svou ekonomickou bezpečnost, je nezbytné, aby se staly “efektivním geopolitickým systémem schopným diverzifikovat původ svých dodávek zemního plynu směrem k jiným než ruským zdrojům”[4]. V případě TSI by to znamenalo homogenizaci geostrategických politik členských zemí, zejména pokud jde o investice do infrastruktury.
Nebo v černomořském regionu výstavba plynovodu spojujícího Rumunsko s Rakouskem. Jedním z největších projektů je výstavba terminálu na zkapalněný zemní plyn na chorvatském ostrově Krk, který byl poprvé navržen již v roce 2013 a byl předmětem prvního summitu. Celkové finanční prostředky čerpané z fondů Evropské unie činí více než 155 miliard eur. Po vybavení všemi těmito infrastrukturami se tak Iniciativa tří moří bude moci stát energeticky nezávislejší, což jí také umožní posílit svou váhu na přední evropské scéně.
Energetický cíl představuje spoustu problémů jako celek:
- Za prvé, energetická závislost USA se stala nemožnou, neboť za Bidenova prezidentství – a pravděpodobně i za jeho nástupců – bude Amerika především energeticky závislou zemí. Již v roce 2019 podle údajů amerického Úřadu pro energetické informace (EIA) USA dovážely 9,1 milionu barelů ropy denně (MMb/d) z přibližně 90 zemí, ačkoli zároveň také vyvážely 8,5 MMb/d ropy do přibližně 190 zemí.[5] Zrušení projektu ropovodu KeyStone XL vyvolalo problémy, které drasticky sníží vývozní kapacity USA směrem do Evropy.
- Trend směřuje spíše ke spolupráci s Ruskem, nikoli proti němu. Dlouhodobí západoevropští partneři Ruska, jako je Itálie a Německo, tlačí na výstavbu větších a nových ropovodů. Je důležité zdůraznit, že německý a italský dovoz plynu z Ruska představuje dohromady téměř polovinu plynu v EU. Zejména Německo se ve snaze o čistší energii snaží postupně ukončit provoz některých svých uhelných elektráren. Francie, ačkoli je díky svému rozsáhlému jadernému programu více autonomní, program Nord Stream podpořila.
- Zdá se, že žádná životaschopná alternativa není schopna ukojit energetický hlad iniciativy Tři moře, bezpečná pro expanzi do jaderné energetiky. [6]Touto cestou se vydalo například Slovensko, a pouze Slovensko. Polsko, Maďarsko, Rumunsko a Česká republika staví nové jaderné elektrárny, ale jako nabídku energetické diverzifikace. Litva se v referendu rozhodla uzavřít všechny jaderné elektrárny v roce 2012.
- Samotné prostředky pocházející z iniciativy Tři moře jsou ve srovnání s prostředky EU velmi skromné.
- A v neposlední řadě neexistuje žádná seriózní alternativa pro dovoz energie. Druhý a třetí největší vývozce energie do Evropy, Norsko a Alžírsko, dosáhly svého maxima produkce. [7]
Kromě Rakouska a České republiky, které jsou velmi dobře zapojeny do západních infrastruktur, má většina zemí Trojmoří co dohánět, pokud jde o dopravní infrastrukturu. Spolupráce mezi všemi těmito zeměmi by jim umožnila dohnat již existující infrastruktury. Právě za účelem řešení tohoto problému byla otázka infrastruktury řešena na varšavském summitu v roce 2017. Z tohoto hlediska bylo předloženo mnoho projektů na výstavbu infrastruktury.[8]
Iniciativa tří moří zahájila cíl vybudovat vlastní pokročilou komunikační síť. Projekt “Via Carpatia” tento cíl dokonale odráží: Polsko, Litva, Slovensko a Maďarsko se v roce 2006 spojily, aby předložily ambiciózní iniciativu výstavby velké dálnice, která by znamenala velmi efektivní a rychlou dopravu mezi těmito zeměmi. Později se k tomuto nadšenému programu, který nakonec umožní jezdit z litevské Klaipedy do řecké Tessaloniki po jediné rychlostní silnici, připojilo Rumunsko, Bulharsko a Řecko. Tato iniciativa splňuje původní aspiraci TSI: efektivně propojit tři moře – i když v tomto projektu by se Baltské a Černé moře spojilo spíše s Egejským než Jaderským mořem. Bylo rovněž vyvinuto úsilí o zlepšení telekomunikační sítě s přáním vytvořit telekomunikační platformu, která propojí jednotlivé země pomocí 5G.[9] Vypracování jednotné regionální politiky pro technologii 5G je životně důležité, aby se získala autonomie nad touto rozvíjející se technologií a aby se čelilo stále nebezpečnějšímu čínskému vlivu na tento region. Všechny tyto projekty by vedly k posílení TSI na evropské scéně.
II. Směrem k novému regionu EU?
Oficiálně je Iniciativa tří moří prezentována jako projekt spolupráce uvnitř Evropské unie a nemá jí konkurovat.
Tento oficiální postoj nikoho neklame, a už vůbec ne samotné členy TSI. V roce 2018 se TSI rozhodla změnit svůj formát a přejít od “mezivládní spolupráce k přeshraniční spolupráci mezi regiony, kterých se týkají společné projekty Iniciativy tří moří”[10] , čímž se přiblížila ke konsolidaci. Vytvoření parlamentního shromáždění, které by mohlo zahrnovat zástupce zemí mimo 12 zemí, které již k TSI přistoupily, ale také zemí, které nejsou členy Evropské unie, počínaje Ukrajinou nebo Moldavskem[11] jakož i vytvoření investičního fondu[12], naznačuje, že cílem tohoto fóra je geografické rozšíření. Přijetím myšlenky začlenění zemí, které nejsou členy EU, slibuje Iniciativa tří moří upevnit základny institucí s trvalým posláním. Teoreticky, jak je to myšleno v evropských smlouvách, nemůže být žádná iniciativa uvnitř EU na újmu jednotě EU jako celku. Legitimita tohoto “parlamentu” je zpochybňována a může být v rozporu s právem EU. TSI má navíc vlastní investiční fond, může posílit svou ekonomickou váhu, ale také vzbudit větší zájem investorů jako potenciální investiční centrum.
Spojením své ekonomické síly by se TSI mohla stát novým pólem politického vlivu, kde by se mohly konfrontovat jak ruská, tak americká vize. Kromě toho by tato aglomerace zemí mohla časem vyvažovat síly, které již existují v rámci EU, zejména osu Paříž-Brusel-Berlín. Země TSI představují 120 milionů obyvatel, což je 22 % evropské populace[13]což lze považovat za silný argument pro to, aby se Iniciativa tří moří v dlouhodobém horizontu zformovala jako potenciální konkurent hlavní osy Paříž-Brusel-Berlín. Ještě důležitější je, že představuje nejdynamičtější část EU.[14] Země jako Polsko nebo Maďarsko se samostatně nedokážou prosadit na evropské scéně. Proto lze TSI chápat jako budoucí protiváhu hlavní osy Paříž-Brusel-Berlín,[15] pokud toto sdružení sdružuje více než dvanáct zemí a díky němuž existuje určitá shoda, pokud jde o politickou vizi, a má mít větší vliv.
Tento projekt však zdaleka nezískává jednomyslnou podporu v rámci Evropské unie, zejména u Německa, které uzavřelo partnerství s ruskými ropnými společnostmi, aby zahájilo svůj energetický přechod od fosilních paliv s uhlím k čistším energiím. Proto může tato otázka z dlouhodobého hlediska zvýraznit někdy velmi viditelné rozpory, které mohou existovat mezi západní a střední/východní Evropou.[16]
Iniciativa Tři moře má sama o sobě nedostatky. Zaprvé se zdá, že tato iniciativa je zatím pouze podnikem podporovaným Polskem a USA. [17]Z přehledné infografiky nadace Heritage Foundation vyplývá, že více než 90 % příspěvků do fondů TSI zatím připadá na Polsko a USA, což ukazuje na malý podíl ostatních zemí.
Za druhé, může existovat potenciální rivalita mezi Polskem, přirozeným lídrem[18] – ústřední a největší zemí v ITS , a ostatními mocnostmi aliance[19]. Zejménač eským politiků m byla vždy podezřelá role Varšavy v regionálních iniciativách, jako je Visegrádskáčtyř ka. Ambice Polska proměnit se v regionální plynárenský uzel zásobující americkým zkapalněným zemním plynem (LNG) vnímají někteří jeho protějšci rovněž s obavami. Češi se rovněž obávají formalizace jakéhokoli rozdělení EU na východ a západ a dávají přednost integraci s již existující západní infrastrukturou. “To, do jaké míry bude 3SI kompatibilní s mnohem silnějšími nástroji, které přináší EU, bude hlavním ukazatelem jejího úspěchu či neúspěchu,” naznačil Jiří Schneider, vedoucí spolupracovník think tanku Visegrad Insight a bývalý ministr zahraničí v Praze. Dalším příkladem je, že ze 77 prioritních projektů TSI poskytla Česká republika pouze jeden, a to velkolepý plán utratit miliardy za průplavy. Tento plán, který byl poprvé navržen ve 14. století, je v Česku všeobecně odsuzován jako kolosální plýtvání časem a penězi; málokdo věří, že se někdy dostane z rýsovacího prkna. Další příklad : Maďarsko se mnohem více než Polsko snaží o integraci mezi Východem a Západem než o lokální síť.[20]
V neposlední řadě se priority v jednotlivých zemích liší. Estonsko nyní tlačí na to, aby digitální infrastruktura převzala hlavní roli. Ostatní se však nadále upínají k dopravě a energetice, které tvoří 83 % současného seznamu projektů 3SI. Analytici upozorňují, že některé z těchto projektů jsou spojeny s určitými podmínkami. “V případě severských a pobaltských států musí budovaná infrastruktura umožnit tranzit vojenské techniky v rámci regionu,” napsal Piret Kuusik z Estonského institutu pro zahraniční politiku. “Jsou investoři připraveni na dodatečné náklady nutné k dodržení těchto standardů?” ptá se.
Zatímco vnitřní úvahy růst projektu zdržují, geopolitické úvahy by mohly expanzi a vytvoření skutečné regionalizace oživit.
Tím, že 15. února 2020 byla na Iniciativu tří moří vyčleněna 1 mld[21], Donald Trump nechal mnohé překvapit. Trumpova administrativa dala jasně najevo, že se jedná o její snahu zmařit rostoucí vliv Ruska a Číny v regionu[22]: pomoc jako taková byla podmíněna vzdáním se ruského plynu nebo čínských telekomunikačních technologií za účelem nákupu od USA. V regionu se také ozývají hlasy, které poukazují na to, že zatímco američtí představitelé učinili významná a velkolepá prohlášení o podpoře programů, jako je TSI, práce v terénu byla omezená. Není však pochyb o tom, že z Washingtonu přichází vysoká podpora TSI ze strany obou stran. [23]
Nabídka na odstavení Moskvy nebo Pekingu by také mohla vypadat přesvědčivěji, kdyby Washington položil na stůl více než 1 miliardu dolarů. Zdá se však, že tento balík peněz stačil k tomu, aby se USA usadily na dvorku EU, přičemž jejich přítomnost nyní ostře pociťují jak kritici, tak zastánci zájmu Washingtonu, jehož cílem je zvýšit odolnost TSI vůči dominantnímu postavení Ruska v oblasti dodávek energie nebo čelit nabídce Číny financovat modernizaci železnic a silnic v rámci její iniciativy Pásmo a cesta (BRI). Jak uvádí nově přijatá americká rezoluce, “společným cílem” při zvyšování propojení mezi třemi moři je zde “čelit ruskému a čínskému zhoubnému vlivu”. “Je dobré vidět ve sněmovně dvoustrannou podporu pro Iniciativu tří moří, která by se mohla stát alternativou k čínské BRI vedenou soukromým sektorem,” – napsal v lednu na Twitteru Michael Carpenter, zahraničněpolitický poradce prezidenta Joe Bidena. Letos 18. února americký ministr zahraničí Antony J. Blinken v oficiálním prohlášení[24] obnovil zapojení Bidenovy vlády do projektu, aniž by kdy uvedl, kdy a zda vůbec budou finanční prostředky přiděleny.
Na druhou stranu, díky tomuto náhlému zájmu o tuto novou regionální spolupráci v ní Spojené státy možná spatřovaly počátek nové hráze proti rostoucímu vlivu Ruska v této geografické oblasti. Země střední a východní Evropy totiž od rozpadu sovětského bloku v roce 1991 vždy vnímaly Rusko jako vážnou hrozbu.
[1]Prezident Polska, “Ministr Szczerski: Inicjatywa Trójmorza to nowy pomysł na zwiększanie jedności europejskiej”, Kancelář prezidenta republiky, 4. května 2017, http://www.prezydent.pl/kancelaria/aktywnoscministrow/art, 683,minister-szczerski-inicjatywa trojmorza-to-nowy-pomysl-na-zwiekszanie-jednosci-europejskiej-.html [2019-07-17].
[2] Iniciativy tří moří, oficiální webové stránky . https://3seas.eu/about/objectives
[3]Možnosti Iniciativy tří moří z hlediska diverzifikace dodávek zemního plynu versus zahraniční politika Ruské federace – geopolitický přístup de Aleksy Borówka
[4]Three Seas Initiative capabilities in terms of diversification of natural gas supply versus Russian Federation policy- a geopolitical approach, vědecký časopis Vojenské univerzity pozemního vojska, Aleksey Borówka
[5] US Energy Information Administration, “Oil and Petroleum Products Explained”, přístup 21. února 2021, https://www.eia.gov/energyexplained/oil-and-petroleum-products/imports-and-exports.php. – Archivováno na : https://archive.vn/YAxut
[6] “‘Three Seas’ Central to Central Europe’s Recovery,” POLITICO, 13. srpna 2020, https://www.politico.eu/article/three-seas-central-to-central-europes-recovery/.
[7] Možnosti Iniciativy tří moří z hlediska diverzifikace dodávek zemního plynu versus zahraniční politika Ruské federace- geopolitický přístup, Vědecký časopis Vojenské univerzity pozemního vojska ISSN: 2544-7122 (print), 2545-0719 (online) 2020, ročník 52, číslo 3(197), strany 501-512 Aleksy Borowka
[8]Možnosti Iniciativy tří moří z hlediska diverzifikace dodávek zemního plynu versus zahraniční politika Ruské federace – geopolitický přístup, vědecký časopis Vojenské univerzity pozemního vojska, Aleksej Borówka
[9] Zdroj: https://les-yeux-du-monde.fr/actualites-analysees/amerique/44383-les-implications-geopolitiques-de-linitiative-des-trois-mers
[10] Visegrad Post https://visegradpost.com/fr/2018/07/13/initiative-trois-mers-europe-centrale-berlin-paris/
[11] Visegrad Post www.visegradpost.com/fr/2018/07/13/initiative-trois-mers-europe-centrale-berlin-paris/
[12]https://www.prnewswire.com/news-releases/bgk-en-accord-avec-le-rapport-du-fmi-l-investissement-dans-les-infrastructures-est-une-priorite-majeure-pour-les-pays-d-europe-centrale-orientale-et-meridionale-afin-d-accelerer-la-convergence-vers-l-europe-des-quinze–812202461.html
[13] Visegrad Post https://visegradpost.com/fr/2018/07/13/initiative-trois-mers-europe-centrale-berlin-paris/
[14] Země Iniciativy tří moří a jejich konkurenceschopnost v Evropě, Sociální nerovnosti a hospodářský růst, č. 62 (2/2020) Li Wei, Bogdan Wierzbinski a Tomasz Surmacz
[15] – The Three Seas Initiative ans its Economic and Geopolitical Effect on the European Union and Central and Eastern Europe, Srovnávací ekonomický výzkum. Central and Eastern Europe Volume 22, Number 2, 2019 , Grzegorz Ebinkowski
[16] Areion News https://www.areion24.news/2018/09/09/linitiative-des-trois-mers-un-nouveau-terrain-daffrontement-majeur-russo-americain/
[17] Pierre-Emmanuel Thomann The Three Seas Initiative, a New Project at the Heart of European and Global Geopolitical Rivalries, Yearbook of the Institute of East-Central Europe / Leigh Hartman, “Pompeo to Three Seas Initiative: ‘America Is with You’,” ShareAmerica (blog), 26. října 2020, https://share.america.gov/pompeo-to-three-seas-initiative-america-is-with-you/.
[18]” Make Poland great again “: Meandry Iniciativy tří moří, polská zahraniční a bezpečnostní politika : Problémy kompatibility s měnícím se mezinárodním řádem : 201-215, Ryszard Zięba
[19] “Navigace v rámci Iniciativy tří moří”, Balkan Insight (blog), 30. prosince 2020, https://balkaninsight.com/2020/12/30/navigating-the-three-seas-initiative/.
[20] “Ministr zahraničí Szijjártó: Maďarsko předkládá návrhy projektů pro Investiční fond tří moří,” Hungary Today (blog), 12. února 2021, https://hungarytoday.hu/hungary-submits-project-proposals-for-three-seas-investment-fund/.
[21]https://les-yeux-du-monde.fr/actualites-analysees/amerique/44383-les-implications-geopolitiques-de-linitiative-des-trois-mers
[22] Deutsche Welle (www.dw.com), “Europe’s ‘Three Seas Initiative’ Aims to Curb Chinese Influence | DW | 18.10.2020,” DW.COM, přístup 28. února 2021, https://www.dw.com/en/europes-three-seas-initiative-aims-to-curb-chinese-influence/a-55314607.
[23] Jak poznamenal pan Ian Brzezinski ve svém vystoupení na konferenci “Středoevropské vize: Iniciativa tří moří a její možný dopad na střední Evropu”, 25. listopadu 2020 , odkaz na : https://www.youtube.com/watch?v=RI9wWMEMn6o / Sněmovna reprezentantů USA v listopadu schválila dvoustrannou rezoluci na podporu Iniciativy tří moří (3SI) – partnerství pro rozvoj infrastruktury ve střední a východní Evropě (SVE) -, což je jasným znamením, že nastupující administrativa zachová její podporu ze strany USA.
[24] Video ministra zahraničí : https://video.state.gov/detail/videos/top-stories/video/6232984921001/secretary-blinken-remarks-on-the-three-seas-initiative?autoStart=true
