DIGITALIZACE V ZEMÍCH STŘEDNÍ A VÝCHODNÍ EVROPY: Manel Bernadó Arjona : CYBERSECURITY CONCERNS, CORPORATE RESPONSES, AND GOVERNMENT STRATEGIES (Obavy o bezpečnost, reakce podniků a vládní strategie)
Duben 2021 – Přijato Výborem pro publikace Modrá Evropa dne 15. 5. 2021
S rostoucí složitostí technologií a jejich dalším pronikáním do společenských a ekonomických vztahů všeho druhu se zvyšuje vystavení kybernetickým hrozbám, a tím i význam neustálého vývoje a zavádění vhodných systémů kybernetické bezpečnosti. To platí zejména pro země střední a východní Evropy (dále jen “SVE”), jejichž schopnost čelit kybernetickým hrozbám zůstává ve srovnání s ostatními členskými státy EU obecně podprůměrná.
Hrozby kybernetické bezpečnosti mají hluboké důsledky, od úniků dat a ransomwaru až po útoky na kritickou infrastrukturu. Jak vyplývá ze směrnice o bezpečnosti sítí a informací, důsledky těchto hrozeb pro národní bezpečnost vyžadují, aby vlády převzaly vedoucí úlohu při zajišťování vysoké úrovně bezpečnosti tím, že vytvoří strategie kybernetické bezpečnosti a budou neustále udržovat soubor minimálních schopností. Avšak i tam, kde byly tyto strategie účinně vypracovány, nedokážou zabránit většině kybernetických útoků na podniky a jednotlivce. V tomto ohledu nemohou vládní instituce v praxi samy předcházet kybernetickým útokům na soukromý sektor, monitorovat je a reagovat na ně. Podniky tak byly nuceny převzít náročné úsilí o vývoj a údržbu systémů kybernetické bezpečnosti, které odrazí a minimalizují dopad kybernetických útoků.
Obavy o kybernetickou bezpečnost rostou po celém světě a ve všech odvětvích, protože četnost a závažnost útoků se stále zvyšuje. V důsledku toho se stejně tak rozrostlo i odvětví kybernetické bezpečnosti, které za poslední 3 roky vzrostlo o třetinu (33,83 %). V absolutních číslech se globální trh – zahrnující veškeré prostředky ochrany informačních systémů, hardwaru, sítí a dat před kybernetickými útoky – zvýšil ze 137,64 miliardy USD v roce 2017 na 184,19 miliardy USD v roce 2020. Při složené roční míře růstu 10,2 % se předpokládá, že do roku 2023 dosáhne 248,26 miliardy USD, což je téměř dvojnásobek za 6 let (STATISTA 2018).
Podle indexu kybernetických rizik (NordVPN 2020) vypracovaného společností NordVPN faktory, jako je ekonomika s vyššími příjmy, vyspělá technologická infrastruktura a proces digitalizace v dané zemi, mimo jiné přispívají ke zvýšení zranitelnosti a vystavení země kybernetickým útokům a empiricky odpovídají vyšší míře kyberkriminality.
Tento vztah by vysvětloval, proč země střední a východní Evropy nepatřily v posledních dvou desetiletích mezi země nejvíce vystavené kybernetickým útokům. S růstem jejich ekonomik a přechodem na digitalizaci se skutečně stanou zranitelnějšími a atraktivnějšími pro potenciální kybernetické útoky. Politické nepokoje se sousedními zeměmi a zjevná digitální hybridní válka dramaticky zvyšují vyhlídky zemí střední a východní Evropy na to, že se stanou terčem státem sponzorovaných kybernetických útoků (CSIS 2016). Aby se země střední a východní Evropy s tímto měnícím se prostředím vyrovnaly, měly by svůj hospodářský růst a proces digitalizace řídit vhodnými vládními a podnikovými strategiemi, které budou předcházet kybernetickým hrozbám, odrazovat od nich a čelit jim.
Cílem tohoto článku je poskytnout analýzu založenou na údajích o postupujícím procesu digitalizace v zemích střední a východní Evropy v posledních letech, posoudit jeho důsledky pro kybernetickou bezpečnost a popsat soukromé a veřejné reakce přijaté k řešení problémů kybernetické bezpečnosti v zemích střední a východní Evropy.
-
Digitalizace v zemích střední a východní Evropy
Stejně jako jejich evropští sousedé i země střední a východní Evropy přijaly digitalizaci jako klíčový faktor růstu. Digitalizace poskytuje jedinečnou příležitost překonat ekonomické problémy a vyjít z krize COVID-19 silnější než kdykoli předtím. Úsilí o rozvoj významné digitální infrastruktury spolu s nedostatkem starých průmyslových odvětví může v těchto obtížných časech pomoci podpořit jejich individuální národní i celkový regionální růst. Zpráva společnosti McKinsey z roku 2018 odhaduje, že digitalizace v zemích střední a východní Evropy by mohla do roku 2025 zvýšit regionální HDP o více než 200 miliard dolarů, přičemž IT průmysl by mohl představovat až 16 % jejich HDP (Digital McKinsey 2018).
Proces digitalizace se dnes používá jako vágní, široce rozšířený pojem a předpokládá se, že realita postupné digitalizace je kdekoli na světě. Co vlastně znamená digitalizace v zemích střední a východní Evropy a jaké důsledky z toho vyplývají?
Veřejné údaje o relevantních ukazatelích získané od Eurostatu a OECD nabízejí pohled na vzestupný trend využívání IT produktů a služeb v zemích střední a východní Evropy v podnicích, domácnostech a nových formách e-governmentu. Pro zjednodušení a reprezentativnost jsou v tomto článku analyzovány údaje z Polska, České republiky, Maďarska, Slovenska a Litvy. Pro srovnání jsou zahrnuty agregované hodnoty za Evropskou unii (bez Spojeného království).
Digitalizace podniků
Jak podniky v zemích střední a východní Evropy začlenily IT produkty a služby, aby se přizpůsobily nové tržní realitě? Nalezly inovativní řešení obchodních problémů? To lze hodnotit několika způsoby. Přibližně polovina podniků v zemích střední a východní Evropy v současné době využívá ke komunikaci s trhem sociální média a polovina z nich má zaměstnance, kteří na pracovišti používají počítače s přístupem na internet. Jsme také svědky nárůstu využívání softwaru pro plánování podnikových zdrojů k integraci interních procesů pro postupy elektronického obchodování, což znamená hlubokou, strukturální digitalizaci společnosti.
Většina zde analyzovaných zemí střední a východní Evropy obecně sleduje podobný vzestupný trend. Litva se ve všech grafech umisťuje na předních místech, neboť je zemí střední a východní Evropy s nejvíce digitalizovanými společnostmi. Její podniky zvýšily využívání počítačů s přístupem na internet a sociálních médií přibližně o 50 % za devět, resp. pět let. Nejpůsobivější je vývoj využívání softwaru ERP v litevských společnostech, který se za devět let zvýšil o více než 330 % a posunul zemi nad souhrnnou úroveň EU.
Za Litvou následují Česká republika a Slovensko, které zaznamenaly podobnou cestu v oblasti digitalizace podniků a ve většině ukazatelů dosáhly určitého stupně parity s úrovní EU. Nejméně výkonné ze zkoumaných zemí střední a východní Evropy jsou Polsko a Maďarsko, které začínaly s nejnižší úrovní digitalizace, ale přesto s větší či menší intenzitou a s určitými výjimkami rostly ve všech oblastech.
Celkově lze říci, že ekonomiky střední a východní Evropy vykazují empirické známky postupující digitalizace a následují trend svých západních sousedů, kteří dále začleňují IT produkty a služby do svých obchodních modelů a struktury a také do způsobů interakce se svými zákazníky.
*% podniků s více než 10 zaměstnanci bez finančního sektoru.
Zdroj: vlastní zpracování z databáze Eurostatu (EUROSTAT 2021)
Digitalizace v domácnostech
Digitalizaci můžeme měřit na individuální úrovni, a to tak, že sledujeme, do jaké míry mají domácnosti přístup k počítačům a internetu a jak často je používají. K tomuto účelu slouží ukazatele, jako je přístup domácností k internetu, předplatné mobilního širokopásmového připojení nebo podíl jednotlivců, kteří používají počítače každý den.
Zdroj: vlastní zpracování podle OECD (OECD 2021a) (OECD 2021b) a databáze Eurostatu (EUROSTAT 2021)
V posledních letech získala přístup k internetu většina obyvatelstva zemí střední a východní Evropy, přičemž z původního rozmezí mezi 15 a 30 % populace v roce 2005 se v roce 2019 pohybuje mezi 80 a 90 %. Přístup k internetu se tak stal běžnou realitou pro naprostou většinu jejich obyvatel.
Ve všech analyzovaných zemích střední a východní Evropy i v EU jako celku navíc v posledním desetiletí prudce vzrostl počet osob, které denně používají počítač. Čísla ukazují, jak se každodenní používání osobních počítačů téměř zdvojnásobilo v Polsku, České republice a Litvě. Celkově se regionální úrovně střední a východní Evropy pohybují mezi 60 a 70 % jejich obyvatel, kteří denně používají počítače.
Stejně tak rozšířené používání chytrých telefonů s přístupem na internet podpořilo prudký nárůst počtu mobilních širokopásmových připojení v zemích střední a východní Evropy. Těmito předplatnými se rozumí předplatné umožňující přenos dat rychlostí vyšší než 256 kbit/s, poskytující přístup k internetu prostřednictvím protokolu HTTP a disponující datovým připojením prostřednictvím internetového protokolu (IP). V některých případech se za posledních deset let počet těchto předplatných téměř zdvojnásobil: v Litvě vzrostl z 34 na 61, v České republice z 33 na 66. V jiných zemích střední a východní Evropy, jako je Maďarsko nebo Česká republika, se jejich počet zdesetinásobil z téměř neexistující úrovně před deseti lety.
E-Government
Veřejné instituce vstoupily do digitální éry také tím, že automatizovaly procesy a změnily způsob interakce s občany. Podstatně se zvýšil podíl osob, které komunikují s orgány veřejné správy prostřednictvím internetu. Ačkoli v některých zemích střední a východní Evropy, jako je Česká republika a Slovensko, došlo v letech 2011 až 2013 k poklesu tohoto druhu interakcí, v současné době se více než polovina interakcí s orgány veřejné moci v zemích střední a východní Evropy uskutečňuje prostřednictvím internetu, a to na úrovni, která převyšuje souhrnné hodnoty EU. Jedinou výjimkou je Polsko, které za svými sousedy ve střední a východní Evropě zaostává, přestože se podíl interakcí s veřejnou správou prostřednictvím internetu za devět let zvýšil o 50 %.
Kromě toho údaje ukazují rostoucí trend u občanů EU, kteří prostřednictvím internetu předkládají orgánům veřejné správy formuláře vyplněné jejich osobními údaji, a to z přibližně 20 % na více než 35 % osob, které tuto praxi provádějí. Litva překonala EU a Maďarsko a Polsko dosáhly podobné úrovně jako souhrn EU. Česká republika je v tomto ohledu zvláštním případem: přestože v období 2011-2013 zaznamenala pokles z 33 % na 7 %, od té doby dodržuje vzestupnou úroveň regionu střední a východní Evropy a je nyní synchronizována se svými vrstevníky. Slovensko zaostává, když se posunulo z 11 % v roce 2011 na 19 % v roce 2020.
Zdroj: vlastní zpracování z databáze Eurostatu (EUROSTAT 2021)
(Pokračování v části 2)
