Česká republika s rozlohou 78 867 km2 a 10,5 milionu obyvatel je vnitrozemský stát ve střední Evropě. Mezi postkomunistickými státy východní Evropy se může pochlubit jednou z nejvyspělejších, nejprůmyslovějších a nejbohatších ekonomik (HDP na obyvatele: 27 200 USD v roce 2012).
Nejvýznamnějšími zdrojovými trhy pro zahraniční turisty byly Německo, Rusko, Itálie, Spojené státy, Velká Británie a Slovensko, které se na celkovém počtu návštěvníků podílely 52 %. Turistický průmysl se v roce 2011 podílel na tvorbě HDP přibližně 2,7 % a zaměstnával 232 tis. osob. (ČSÚ 2013). Příspěvek cestovního ruchu k HDP v čase klesá, a to i přes rostoucí výkony. Při započtení jeho nepřímých efektů činí celkový objem 17,4 mld. dolarů (8,4 % HDP) a podíl na zaměstnanosti 10,6 %.
Význam cestovního ruchu jako společenského a ekonomického fenoménu v České republice za posledních 20 let vzrostl. Četné perspektivy dalšího rozvoje se naskýtají díky otevřené tržní ekonomice. Na druhou stranu se nejatraktivnější lokality (např. Praha a esk Krumlov) potýkají s přetížeností a přelidněností.
Cestovní ruch v České republice – co motivuje lidi, aby sem jezdili?
Česká republika je známá mnoha zoologickými zahradami, akvaparky, výzkumnými centry, zábavními středisky ve stylu Divokého západu (známými také jako westernová městečka) a řadou drobných zábavních parků, z nichž nejznámější jsou tzv. dinoparky. Na druhou stranu je zde šance, aby se tyto parky dále rozrůstaly a rozvíjely. V České republice se nachází řada brownfieldů, které by mohly být v budoucnu využity pro výstavbu zábavních parků, a podpořit tak růst zdejšího zábavního průmyslu.
Lidé, kteří se snaží uniknout hektickému městskému způsobu života, jsou stále více přitahováni do přírodních regionů. Geomorfologické, klimatické, hydrologické a biogeografické proměnné ovlivňují přírodní potenciál jako klíčový lokalizační faktor pro rekreační aktivity. Rekreační potenciál přírodních lokalit je vhodný pro růst zdravotní turistiky i pro uspokojování fyziologických, sociálních, kulturních a ekonomických nároků lidí. Většina přírodních atraktivit v České republice je nějakým způsobem chráněna. Návštěvníky, cyklisty a pěší turisty lákají přírodní parky, chráněné krajinné oblasti a další lokality.
Cestovní ruch v České republice – expandující trh
Počet přenocování v hromadných ubytovacích zařízeních dosáhl v roce 2016 celkem 9,8 milionu; to bylo o 8,5 % více než ve stejném období předchozího roku. Tuzemská klientela zvýšila počet přenocování o 8,7 %. Počet přenocování nerezidentů se zvýšil o 8,3 %. V hotelech byl zaznamenán meziroční nárůst o 9,8 % a penziony vykázaly nárůst dokonce o 13,9 %. V regionálním členění byl nárůst vykázán ve všech krajích. Nejúspěšnější byli podnikatelé v kraji Vysočina, kde se počet přenocování meziročně zvýšil o 19,6 %, a to jak díky rezidentům (+18,6 %), tak nerezidentům (+25,0 %). Dvouciferný nárůst zaznamenala ubytovací zařízení v Karlovarském, Olomouckém, Jihočeském a Pardubickém kraji.
3.do hromadných ubytovacích zařízení přijelo ve sledovaném období 9 mil. návštěvníků, což bylo o 9,8 % více než v předchozím roce. Počet nerezidentů se zvýšil o 10,3 %, zatímco počet rezidentů vzrostl o 9,0 %. Nejvíce hostů (1,5 milionu), kteří se ubytovali v hotelech, bylo čtyřhvězdičkových. Jednalo se o 12,0% nárůst oproti předchozímu roku. Tříhvězdičkové hotely přivítaly 1,2 milionu hostů, což představovalo meziroční nárůst o 9,0 %. Penziony vykázaly nárůst počtu návštěv o 360 tisíc, tj. o 15,5 %. V regionálním měřítku se obsazenost zvýšila v celém rozsahu. Nejlepší výsledky vykázal Jihočeský a Královéhradecký kraj (o 26,5 %) (o 19,7 % ).
Počet přenocování se v roce 2016 zvýšil o 5,4 procenta a celkový počet návštěvníků vzrostl o 6,9 procenta. Počet turistů se zvýšil jak u domácích, tak u zahraničních cestovatelů (+7,0 %, resp. +6,7 %). U obou skupin bylo zaznamenáno více přenocování než v roce 2015.
Ve všech krajích České republiky se zvýšil jak počet hostů, tak počet přenocování. Nejlepší výsledek vykázal Královéhradecký kraj (+13,2 %) a v počtu přenocování to byl Ústecký kraj (+10,6 % nocí).
Cestovní ruch v České republice – Plány měst na odstranění závislosti na autech
Cestovatelé nebudou mít problémy s orientací v České republice díky robustnímu systému veřejné dopravy, který nahradil potřebu automobilů. Díky mnoha možnostem, včetně vlaků, metra, tramvají, autobusů a taxíků, je veřejná doprava efektivní a obvykle se jí dává přednost před automobily.
Bylo naznačeno, že vlastnit auto je obtížné, zejména ve velkých městech, jako je Praha. Svědčí o tom mimořádně málo parkovacích míst a občasné krádeže aut. Kromě toho je kvůli papírování, předpisům a byrokracii proces získání českého řidičského průkazu zdlouhavý a zatěžující. Zatímco cestující z některých zemí mohou použít svůj stávající řidičský průkaz nebo si jej vyměnit za místní, cestující z jiných zemí musí pro získání místního řidičského průkazu projít náročným procesem žádosti a přísnými testy.
Mnoho českých měst, především Praha, má tramvajovou síť. V Praze jsou tramvaje běžným dopravním prostředkem, protože jezdí nepřetržitě sedm dní v týdnu. Poskytují také rychlý způsob přesunu. V jiných městech je provozní doba odlišná.
Největší a nejrušnější vlakové nádraží v České republice se nachází v Praze a jmenuje se Praha Hlavní nádraží. Skutečnost, že toto nádraží zajišťuje dálkové spojení s řadou okolních států, včetně Německa, Rakouska, Maďarska a Polska, je významným faktorem, který v průběhu času prudce zvýšil počet mezinárodních cest. Díky tomu se zvýšil i vnitrostátní cestovní ruch, kdy ve většině velkých měst v zemi je regionální doprava běžnou záležitostí.
Na druhou stranu, protože v České republice v současné době existuje pouze jeden systém metra, nedošlo zde k žádnému pokroku. Systém metra je třeba rozšířit, protože turisté, kteří chtějí alternativu k jízdě autem, mu dávají přednost. To by podpořilo cestovní ruch v celé České republice, nejen v Praze.
I když se objevily výjimky, mnoho turistů bude muset projít zdlouhavým procesem, aby mohli v České republice legálně řídit. Ti, kteří mají řidičské oprávnění v EU, mohou i nadále řídit se svými aktivními platnými řidičskými průkazy. Zatímco návštěvníci ze zemí mimo EU musí získat český řidičský průkaz, což je považováno za zdlouhavý a náročný proces, který návštěvníky vybízí k hledání jiných způsobů dopravy.
Cestovní ruch v České republice – jak ovlivnil ekonomiku
V posledních letech cestovní ruch v České republice postupně, ale stabilně roste. V roce 2017 bylo v cestovním ruchu zaměstnáno 238 800 osob, což představuje 4,5 % veškeré zaměstnanosti, a na tvorbě HDP se podílel 2,9 %. V roce 2018 tvořil vývoz cestovního ruchu 24,5 procenta veškerého vývozu služeb.
Podle satelitního účtu cestovního ruchu hostila země v roce 2018 odhadem 36,3 milionu zahraničních turistů. Přibližně 39,4 % z nich byli denní návštěvníci a 60,6 % tvořili hosté, kteří zde přenocovali. V roce 2018 se v ubytovacích zařízeních spojených s cestovním ruchem ubytovalo 10,6 milionu zahraničních návštěvníků, což představuje nárůst oproti 10,2 milionu v roce 2017. (nárůst o 4,4 % ).
Kladné saldo platební bilance na účtu cestovního ruchu ve výši 1,3 mld. eur bylo výsledkem zvýšených příjmů ze zahraničního cestovního ruchu v roce 2018 ve výši 6,3 mld. eur (o 1,6 % více než v roce 2017) a zvýšených výdajů českých občanů na výjezdní cestovní ruch ve výši 5,0 mld. eur (o 3,7 % více).
V roce 2018 uskutečnili místní obyvatelé celkem 82,6 milionu tuzemských cest, z nichž 36,9 % zahrnovalo turistiku a přenocování. Po expanzi o 6,1 % v letech 2016-2017 se počet domácích turistů v roce 2018 oproti roku 2017 snížil o 6,4 %.
Bibliografie:
- The Czech and Slovak Republics: conceptual issues in the economic analysis of tourism in transition (Česká a Slovenská republika: koncepční otázky ekonomické analýzy cestovního ruchu v období transformace) – Allan M. Williams a Vladimír Baláž – 1. prosince 2000
- Zájmový cestovní ruch v České republice: Úvod a přehled – Markéta Novotná, Bohumil Frantál, Josef Kunc a Helena Kubíčková – Masarykova univerzita
- Česká republika, cestovní ruch – Bohumil Frantál – Ústav geoniky Akademie věd ČR a Univerzita Palackého – únor 2016
