Zdeněk Rod – Západočeská univerzita v Plzni
Zdeněk Rod je vědeckým pracovníkem a doktorandem na Západočeské univerzitě v Plzni, katedře politologie a mezinárodních vztahů. Je také jednatelem a spoluzakladatelem Centra bezpečnostního poradenství v Praze, spolupracovníkem Mezinárodního republikánského institutu v rámci Transatlantické bezpečnostní iniciativy, výzkumným pracovníkem německého politického think-tanku EuropaNova Germany a vědeckým a pedagogickým pracovníkem Univerzity Ambis. Zaměřuje se na problematiku bezpečnostních studií. Jeho doktorská práce se zaměřuje na implementaci přístupů propojujících bezpečnost a rozvoj v postkonfliktním prostředí.(LinkedIn, ResearchGate, ORCID)
Tento příspěvek je součástí knihy “Drak před branami Evropy: ( více informací zde) a byl vybrán k publikaci s otevřeným přístupem na webových stránkách Blue Europe pro širší dosah. Citace:
Rod, Zdeněk, The Chinese Influence in Visegrad Countries, in: Andrea Bogoni and Brian F. G. Fabrègue, eds., The Dragon at the Gates of Europe: Chinese Presence in the Balkans and Central-Eastern Europe, Blue Europe, Dec 2023: pp. 271-296. ISBN: 979-8989739806.
Úvod
Situace na Ukrajině, velmocenské soupeření mezi USA a Čínou a vědomí přílišné závislosti EU na Číně logicky ovlivnily země Visegrádu. V některých zemích, jako je Česko nebo Polsko, se vztahy s Čínou pomalu zhoršovaly. Globální napětí a válka v sousední zemi usnadňovaly pomalý a trvalý odklon od Číny. Například český ministr zahraničních věcí pro server POLITICO uvedl, že nevidí budoucnost spolupráce střední a východní Evropy s Pekingem ve formátu 14 1, který Čína zavedla v roce 2012 (Lau 2023). Všechny čtyři země však spoléhají na bezpečnostní záruky USA, kterými se americká strana dlouhodobě snaží visegrádské země od Číny odklonit – ne všechny visegrádské země mají vůči Číně jednu společnou vizi.
Naopak, pokud jde o Čínu, vidíme relativně jestřábí země, jako je Polsko nebo Česko (Bergsen-Šniukaite 2022). Česká vláda a prezident přislíbili česko-tchajwanským vztahům přednost před těmi čínskými. Jestřábí však neznamená, že se chystají opustit formát 14 1. Nic takového zatím nenaznačuje (Kaczynski 2022). Naopak Maďarsko a jeho premiér Viktor Orbán stále udržují poměrně úzké vztahy s Pekingem. Někteří dokonce označují vztah Orbána a Číny za symbiotický (Brinza 2023).
Pro představení celého příběhu visegrádsko-čínských vztahů je třeba se vrátit v čase. Po pádu železné opony nebyly v 90. letech 20. století ve visegrádských zemích téměř žádné čínské stopy – i když v době komunistické éry visegrádských zemí bychom jisté náznaky našli. Čína si musela svou přítomnost vybudovat od nuly. Situace se začala pomalu měnit po roce 2000. Od té doby Čína pronikla do mnoha zemí, včetně těch visegrádských, prostřednictvím svých ambiciózních obchodních iniciativ, zvýšené diplomatické výměny, Konfuciových institutů, čínských vládních stipendií nebo sponzorování různých akcí (Karásková a Bachulka eds. 2020, 7, 13-14). Jak však ve svém výzkumu upozorňují Cabada a Waisová (2022, 153), “navzdory podobnému historickému a politickému vývoji, územní blízkosti a výše zmíněným podobnostem Peking využil odlišných opatření respektujících jednotlivé atributy zemí střední Evropy”. To vyústilo v situaci, kdy Čína jedná se zeměmi Visegrádu odlišně, především podle politických a ekonomických podmínek a mocenské konstelace dané země (tamtéž; Brattberg a Le Corre 2021). První významný krok k prohloubení vazeb mezi visegrádskými zeměmi a Čínou přišel v roce 2012, kdy se všechny čtyři země připojily k ekonomickému formátu 17 1 (dnes 14 1, protože pobaltské státy po roce 2021 vystoupily) (Przychodniak 2019). Tento formát nicméně nepřinesl očekávané strategické investice, které Čína slibovala. Dnes je formát 14 1 v hluboké krizi kvůli atlantickému obratu většiny zemí k USA (Szczudlik 2022). Někteří tvrdí, že čínské pokusy přiblížit se zemím Visegrádu efektivně selhaly kvůli chybným představám pramenícím z rozdílných ekonomických, kulturních, historických a geografických rozdílů v rámci regionu (Lucas 2022). Jiní uvádějí jiné zdůvodnění: nebylo dosaženo obchodní bilance mezi Čínou a Visegrádem. Pokud jde o vývoz, na jedné straně se státy V4 staly závislejšími na čínské přidané hodnotě ve všech analyzovaných odvětvích, zejména v: výrobě počítačů, elektronických a optických výrobků a elektrických zařízení. Na druhou stranu státy V4 nebyly pro hrubý čínský vývoz tak významné (více viz Cieślik 2019).
Vzhledem k výše uvedeným důvodům je cílem této kapitoly komplexně zhodnotit čínský vliv (politický, ekonomický, kulturní) ve všech zemích Visegrádu – v Česku, Polsku, na Slovensku a v Maďarsku – a také vztahy mezi zeměmi Visegrádu a Čínou. Každé zemi je věnována zvláštní část, která čtenáře seznámí s aktivitami čínského vlivu ve visegrádských zemích a s nejnovějším i budoucím očekávaným vývojem a trendy ve vztazích mezi Čínou a danou visegrádskou zemí.
Kapitola zkoumala, jak se v průběhu let vyvíjely vztahy mezi Čínou a zeměmi Visegrádské skupiny (Polsko, Česko, Maďarsko a Slovensko). V Polsku nabraly vztahy na dynamice po vstupu Polska do EU v roce 2004, což vedlo k uzavření různých dvoustranných dohod a partnerství. Zklamání z iniciativy Pásmo a cesta (BRI) a omezený přístup na čínský trh však spolupráci zmírnily. Polsko si rovněž udrželo silné bezpečnostní partnerství s USA, což vedlo k opatrnému přístupu k čínským technologiím a investicím do 5G. Česko, zpočátku skeptické kvůli historickým vazbám na disidentské hlasy, později v roce 2010 přijalo hospodářskou spolupráci s Čínou. Přestože byly slibovány významné čínské investice, nedošlo k jejich naplnění podle očekávání. Česká vláda zaujala za prezidenta Petra Pavla vyváženější přístup a navázala kontakt s Tchaj-wanem, což vyvolalo napětí s Čínou. Maďarsko usilovalo o silné ekonomické vazby s Čínou a zaměřilo se na infrastrukturu, akademickou sféru a technologická partnerství. Pragmatický přístup Maďarska se vymykal normám EU ve vztahu k Číně. Ačkoli se očekávaly značné čínské investice, skutečný tok zůstal nízký. Maďarská vláda udržovala vazby jak s Čínou, tak s USA, přičemž kladla důraz na tradiční a konzervativní hodnoty. Vztahy Slovenska s Čínou se rozvíjely pomaleji, přičemž ke změně zaměření došlo po návštěvě čínského prezidenta Chu Ťin-tchaa v roce 2009. V zemi nedošlo k významným čínským investicím a veřejnost vnímá Čínu stále negativně. Slovensko čelí výzvám při zajišťování politické stability a určování budoucnosti svých vztahů s Čínou. Celkově se přístupy zemí Visegrádské skupiny k Číně liší. Zatímco Maďarsko přijalo užší vazby, ostatní jsou opatrné kvůli obavám o bezpečnost, ekonomické závislosti a potřebě diverzifikace. Čínsko-visegrádské vztahy se budou pravděpodobně nadále vyvíjet v kontextu globální geopolitiky a ekonomických zájmů.
Polsko
Vztahy mezi Čínou a Polskem se datují od roku 1949. Nicméně tyto vztahy byly okrajové a Polsko zůstávalo až do roku 2000 mimo dosah Číny. Po vstupu Polska do EU v roce 2004 však Čína podnítila svůj zájem o rozvoj dalších vztahů. Ještě v roce 2004 navštívil Varšavu čínský prezident Chu Ťin-tchao, aby prozkoumal možnosti potenciální spolupráce. Od roku 2004 se mezi oběma zeměmi událo mnoho věcí, jako například uzavření několika dvoustranných dohod týkajících se například zřízení Konfuciova institutu (v Polsku je šest Konfuciových institutů a několik univerzit navázalo s Čínou partnerství v oblasti výzkumu (Reuters 2021), přímých letů z Číny, schváleného statusu cílové destinace, členství v Rámci 17 1, memoranda o porozumění týkajícího se iniciativy Pásmo a cesta (BRI) atd. Kromě toho byl v roce 2015 zřízen polsko-čínský mezivládní výbor (Cabada a Waisová 2022, 161, 166). Další impuls přišel po finanční hospodářské krizi v roce 2008, kdy si Polsko uvědomilo, že si zajistilo ekonomickou diverzifikaci. A Čína se zdála být zajímavou zemí v polském ekonomickém portfoliu (Bachulska 2022, 33).
V roce 2016 byla navíc uzavřena dohoda o komplexním strategickém partnerství mezi oběma zeměmi. Na základě nesčetných dohod vnímala Čína Polsko jako jednoho ze strategických partnerů ve střední a východní Evropě, což později potvrdila návštěva Si Ťin-pchinga ve Varšavě v roce 2016 a uspořádání Mezinárodního fóra Sil Road ve Varšavě. Kromě toho byli hlavními zastánci čínsko-polských vztahů polský ministr zahraničí Zbigniew Rau a premiér Andrzej Duda (Cabada a Waisová 2022, 161, 166; Kobierski 2022, 8-10). Duda zejména zmínil, “že Polsko se pro Čínu stane branou do Evropy, a to nejen v symbolickém smyslu, ale především ve skutečném ekonomickém smyslu” (Duda podle Prezydent.pl, 2016).
Pokud přiblížíme období po roce 2016, ukazuje se, že ve srovnání s obdobím před rokem 2016 se spolupráce zpomalila. Důvodem kromě slabší spolupráce je zklamání z absence výrazného pokroku v iniciativě Pásmo a cesta, formát 17 1 a omezený přístup polských výrobců na čínský trh. Dalším důvodem byla Trumpova jestřábí zahraniční politika vůči Číně, která logicky ovlivnila polské vnímání, neboť Polsko považuje USA za klíčového bezpečnostního partnera (Kobierski 2022, 8). Navzdory negativnímu vnímání Číny ze strany USA Polsko nechalo čínské společnosti ucházet se o infrastrukturní projekty. Pravděpodobně největším čínským zájmem o infrastrukturu bylo, když v roce 2020 uspěla nabídka čínské společnosti Stecol na výstavbu dálnice A2 mezi Mińskem Mazowieckým – Siedlcemi v hodnotě cca 120 mld. eur (wgospodarce 2020). Dalším důvodem bylo, že Čína vnímá hlavního polského nepřítele, Rusko, jako strategického partnera v globálních záležitostech. Proto má čínsko-polská spolupráce především ekonomický, nikoli ideologický vliv. Pokud se podíváme na ekonomický rozměr, lze tvrdit, že Čína je největším obchodním partnerem Polska v Asii a Polsko je jedním z největších obchodních partnerů Číny v Evropě. Více než 90 % čínsko-evropských nákladních vlaků projíždí Polskem (především přístavem Gdaňsk). Přestože se ekonomická spolupráce zdá být zajímavá, Polsko zaznamenalo obchodní deficit, protože Čína vyváží do Polska mnohem více než Polsko do Číny (Cabada a Waisová 2022, 161-162).
Jak bylo uvedeno výše, partnerství mezi USA a Polskem zůstává hlavní prioritou polské zahraniční politiky. To vyústilo v situaci, kdy se Polsko v roce 2019 připojilo ke klubu, který odmítá čínské technologie 5G ve své kritické infrastruktuře. Polsko rovněž podepsalo dohodu o spolupráci v oblasti technologií 5G. Polský postoj byl později legislativně ošetřen, když polská vláda v roce 2020 přijala tzv. národní zákon o kybernetické bezpečnosti, který fakticky brání účasti čínských firem na rozvoji sítě 5G v Polsku (Sarek 2020; Kobierski 2020, 9). Změnu ve vnímání veřejnosti mohla vyvolat také událost z roku 2019, kdy byli v lednu 2019 ve Varšavě zatčeni čínský občan a zaměstnanec společnosti Huawei na základě obvinění ze špionáže; Peking nereagoval diplomacií rukojmích jako v případě Kanady (Bachulska 2022).
Čínsko-polské vztahy navíc v posledních letech zaznamenaly další posun – polská společnost začala Čínu vnímat negativně oproti předchozím letům, kdy Poláci měli velká očekávání plynoucí z plodné vzájemné hospodářské spolupráce. Protože však Čína nepřinesla tolik investičních příležitostí, jak se na základě předchozích dohod předpokládalo, 42 % Poláků vnímá Čínu neutrálně nebo negativně. Dalším důvodem kromě změny vnímání je sbližování Číny s Ruskem. Jak bylo zmíněno na jiných místech textu, polská společnost také začala kriticky hodnotit rostoucí čínskou přítomnost na polských univerzitách nebo čínské aktivity v Konfuciových institutech (Bachulska 2022; Kobierski 2022, 10; Cabada a Waisová 2022, 162-163).
Přiblížíme-li tchajwansko-polské vztahy, Polsko sice zastává princip jedné Číny, ale Tchaj-wan ze své zahraniční politiky nevylučuje. Například v období Covid-19 darovalo Polsko Tchaj-wanu 400 tisíc vakcín. Hospodářské a obchodní vztahy mezi Polskem a Tchaj-wanem se dynamicky rozvíjejí. Tchaj-wan je sedmým největším polským obchodním partnerem v Asii. Takový polský krok nenechává Čínu klidnou (Polská kancelář v Tchaj-peji, 2023). Varšava hledá v Tchaj-peji především další ekonomické příležitosti vzhledem k čínským nedokončeným obchodním iniciativám přislíbeným v minulosti.
Závěrem lze říci, že čínsko-polské vztahy prošly v průběhu let bouřlivými změnami. Navzdory politickým setkáním na vysoké úrovni mezi oběma zeměmi se v Polsku dosud neobjevily významné čínské investice (Kobierski 2022, 10). Navzdory mnoha překážkám má Polsko stále zájem o hlubší čínsko-polskou hospodářskou spolupráci. Bude však zajímavé sledovat, jak bude Polsko v budoucnu reagovat na čínsko-ruské přátelství, zejména v době války na Ukrajině, kde Polsko vnímá Rusko jako největší bezpečnostní hrozbu.
Česko
Česko je dalším zajímavým případem čínského vlivu. Podobně jako Polsko začalo Česko zkoumat možné vztahy a ekonomické příležitosti v 90. letech 20. století, ačkoli české disidentské hlasy vyjadřovaly obavy z užších vazeb s dalším komunistickým režimem. Například první český prezident Václav Havel propagoval ve světě lidská práva a demokratické hodnoty a několikrát se setkal s dalajlamou. Havlovo vnímání se logicky stavělo proti užším vazbám s Čínou. Pokud se však přesuneme do roku 2010, Česko se řídilo “politikou jedné Číny”, uzavřelo několik bilaterálních dohod mezi oběma zeměmi a stalo se členem Rámce 16 1 (od roku 2019 Rámce 17 1), klíčové platformy pro prosazování Iniciativy pásu a cesty (BRI) řízené Čínou (Cabada a Waisová 2022, 154). Přes všechny tyto dříve zmíněné události si Česko v posledních letech vytvořilo také výjimečný vztah s Tchaj-wanem (viz podrobněji níže), který dráždí čínské komunistické politbyro. Nicméně pro plné pochopení čínsko-českých vztahů se musíme vrátit do roku 2013, kdy se prezidentského úřadu ujal bývalý prezident Miloš Zeman a otočil kormidlo směrem k Číně.
V roce 2014 bývalý prezident Zeman oznámil tzv. restart české politiky vůči Číně, který byl motivován především ekonomickými hledisky (Šebok a Karásková 2022, 12). Zemanův krok navíc doprovázel i sociálnědemokratický ministr zahraničí Lubomír Zaorálek. Co se týče bývalého prezidenta Zemana, ten několikrát navštívil Čínu za účasti četných podnikatelských delegací a mnohokrát oznámil, že Čína bude v Česku mohutně investovat (cca 10 mld. EUR). Čínský investiční záměr měla podpořit i historická návštěva Si Ťin-pchinga v roce 2016. Česko však zaznamenalo jen zlomek čínských investic (Klímová a Viktora 2023). Zemanova snaha o prohloubení čínsko-českých vztahů vyústila také ve jmenování Ye Jianminga, zakladatele CEFC China Energy, svým poradcem v roce 2017. V roce 2019 se však “CEFC dostala do finančních problémů, předseda CEFC Ye Jianming zmizel’ v Číně a aktiva společnosti v České republice byla převedena na čínský státní investiční nástroj CITIC” (Turcsányi 2020, 69). Pokud jde o podnikání, Zeman pomohl zesnulému miliardáři Petru Kellnerovi a jeho podniku PPF otevřít úvěrový byznys provozovaný prostřednictvím firmy Home Credit (Břešťan 2017). Kvůli čínským omezením Covid-19 a nepředvídatelnosti podnikání v Číně však PPF zvažovala odchod z čínského trhu (Seznam zprávy 2023).
Český prezidentský diskurz se obrovsky změnil, na začátku roku 2023 nastoupil do úřadu Petr Pavel. Prezident Pavel projevil jasný a asertivní postoj vůči Číně, když jeden z jeho prvních prezidentských telefonátů směřoval tchajwanské prezidentce Tsai Ing-wen. Prezident Pavel hovořil především o demokratických hodnotách, lidských právech a nutnosti prohloubit česko-tchajwanské vazby. Tento telefonát logicky vyvolal v Pekingu značné negativní reakce (Echo 24, 2023). Nehledě na to, že český obrat na Tchaj-wan začal již před nástupem Petra Pavla do funkce prezidenta. Například šéf Senátu Miloš Vystrčil primátor Prahy Zdeněk Hřib v doprovodu podnikatelské delegace navštívil Tchaj-wan v roce 2020. Během této návštěvy Vystrčil během svého oficiálního projevu zmínil: “Jsem Tchajwanec,” – analogicky s Keneddyho projevem v Berlíně “Ich bin ein Berliner”. Kvůli této návštěvě Bejing pohrozil, že by tato návštěva mohla negativně ovlivnit čínsko-české vztahy (Aktualne 2020). Podobná návštěva se uskutečnila na jaře 2023, kdy šéfka Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová v doprovodu početné politické, podnikatelské a akademické delegace navštívila Tchaj-wan s cílem prohloubit vazby mezi oběma zeměmi (Fajtová 2023).
Pokud přiblížíme diskusi o 5G, Česko následuje polský příklad. Ačkoli žádný formální akt rušící české 5G komponenty v kritické infrastruktuře zatím nebyl přijat, české instituce obecně respektují doporučení české bezpečnostní a zpravodajské komunity nenakupovat 5G komponenty z Číny (Spurný 2022).
Kromě zanedbatelných čínských obchodních aktivit v Česku je zajímavé přiblížit čínsko-českou akademickou spolupráci. V roce 2019 čelila Univerzita Karlova skandálu, když se zjistilo, že čínské velvyslanectví platilo firmu zaměstnanců univerzity. Podle zjištění čínská ambasáda uhradila přes milion korun (přibližně 40 tisíc eur). A to za konference a výuku na univerzitě. Akademici, kteří jsou spolumajiteli firmy, následně přišli o práci (Valášek 2019).
Pokud jde o vývoz a dovoz v roce 2022, podle Svazu průmyslu a dopravy ČR (SPČR 2023) klesl objem českého exportu do Číny oproti roku 2021 o necelá 3procenta, přičemž Tchaj-wan vzrostl o téměř 27 procent. Z hlediska objemu však čeští exportéři vyvážejí do Číny šestkrát více zboží než na Tchaj-wan. Čína i Tchaj-wan jsou pro české firmy významnými obchodními partnery. Obě země jsou také významnými investory v České republice. V poslední době je objem tchajwanských investic větší než čínských. Na druhou stranu český vývoz do Číny dosáhl v roce 2022 objemu téměř 44 miliard Kč a na Tchaj-wan české firmy vyvezly zboží v hodnotě téměř 7 miliard Kč.
V neposlední řadě je zásadní reflektovat vnímání Číny českou veřejností ve veřejném diskurzu. Vnímání veřejnosti se výrazně změnilo zejména v důsledku neúspěšných čínských investičních slibů. Na základě nedávného průzkumu (viz Turcsányi a Sedláková eds 2020) se zdá, že česká společnost je vůči Číně poměrně jestřábí. Čeští respondenti mají na Čínu převážně negativní názor (56 % negativní, 30 % pozitivní a zbytek neutrální). První asociací české veřejnosti spojenou s Čínou je komunismus – Česká republika je tak jedinou ze 13 zkoumaných zemí, která má toto téma na prvním místě, a jednou z mála, která nemá COVID-19 na prvním místě.
Zásadní otázkou je, jaký charakter budou mít budoucí čínsko-české vztahy. Zatím jsme toho od vlády Petra Fialy mnoho neslyšeli. Programové prohlášení vlády z roku 2020 počítá s revizí vztahů s Čínou (PSP 2023). Žádné konkrétní kroky však česká vláda zatím neformulovala. Česká vláda zatím jednoznačně usiluje o posílení obchodních vazeb s Tchaj-wanem. Budoucí vztahy s Čínou zůstávají nejasné.
Maďarsko
Čínsko-maďarské vztahy jsou mezi zeměmi Visegrádu pravděpodobně nejpřátelštější. Na základě autorových zkušeností je navíc běžné, že v recepci budapešťského hotelu rychle narazíte na čínskou televizi CGTN nebo čínské noviny China Daily. Jak vyplývá z této kapitoly, Maďarsko má odlišný přístup k infrastruktuře a akademické spolupráci nebo k diskusi o čínských 5G technologiích. Maďarsko vyvinulo největší úsilí o pěstování zvláštních vztahů s Čínou ze zemí Visegrádu. Důvod, proč tomu tak je, je prostý. Maďarsko si od této spolupráce slibovalo značné ekonomické přínosy, které by podpořily maďarskou ekonomiku. Proto se Budapešť pevně zaměřila na ekonomické pobídky. Budapešť například odmítala sdílet kritický postoj EU vůči BRI (Cabada a Waisová 2022, 158). Pro pochopení celého příběhu však tato kapitola přiblíží čínsko-maďarský vývoj od roku 2004, kdy Maďarsko začalo s Čínou výrazně spolupracovat.
Během vstupu Maďarska do EU podepsalo Maďarsko společné prohlášení o přátelském partnerství a spolupráci. Po hospodářské krizi v roce 2008 se Maďarsko snažilo získat čínské investice, aby se vypořádalo se svým hospodářským problémem, energetickou závislostí na Rusku a svou vnitrozemskou polohou (ibid, 158). V roce 2010 maďarská vláda zavedla politiku “otevření se Východu”, která měla přilákat kapitál z Číny a Střední Asie jako protiváhu kapitálu z EU. V roce 2011 se Maďarsko připojilo k formátu 16 1. Od počátku roku 2010 si Maďarsko a Čína mezi sebou vyměnily desítky diplomatických návštěv, které vyústily v několik společných iniciativ, o nichž pojednávají následující řádky (Paszak 2021).
Bylo například rozpracováno několik infrastrukturních projektů, jako je modernizace železniční trati Budapešť-Bělehrad (Káncz 2020). V roce 2013 vláda zřídila úřad vládního zmocněnce pro maďarsko-čínské bilaterální vztahy s cílem prohloubit vzájemné vztahy. Budapešť se také stala zajímavým místem pro čínský bankovní sektor a technologické společnosti, jako je Huawei, která v Maďarsku umístila své evropské dodavatelské a logistické centrum (Cabada a Waisova 2022, 159). Spolupráce se rozšířila také do akademické oblasti. Konkrétně by měl být do roku 2024 otevřen kampus čínské Fudan University v Budapešti, který by měl být schopen vzdělávat přibližně 6 tisíc studentů (Euronews 2021).
Čínsko-maďarské zvláštní vztahy ukázaly celou svou činnost během pandemie Covid-19. Vakcíny Sinopharm byly zařazeny do maďarské národní vakcinační strategie, přestože nebyly schváleny Evropskou agenturou pro léčivé přípravky. Díky smlouvě se společností Sinopharm očkovaly úřady v Budapešti 2,5 milionu občanů alespoň jednou dávkou, čímž dosáhly čtvrté nejvyšší proočkovanosti v Evropě (Kobierski 2022, 4).
A co slíbené investice? Podle (Matura 2018) je příliv čínských investic stále nízký. Více než desítka společných projektů ztroskotala a řada dalších byla odložena. Maďarsko je dalším případem, kde se čínské investiční přísliby nenaplnily v takové míře, jak se očekávalo v počátečních fázích čínsko-maďarské spolupráce. Fudan je významnou organizací výzkumu a vysokoškolského vzdělávání v Číně. Podle žebříčku QS Asia University Rankings 2021 je Fudan třetí nejlepší univerzitou v Číně a šestou v Asii (Mikecz 2022, 6).
Při diskusi o Číně se navíc nesmí vyloučit pohled na USA. Proč? Orbánova politická strana Fidesz několikrát přislíbila pevné vztahy s americkou Republikánskou stranou. Podle Orbána a Fideszu republikáni v USA sdílejí analogické tradiční a konzervativní hodnoty. Odborníci očekávali, že Trump, který je vůči Číně jestřábem, by mohl Orbánův postoj změnit. Nic takového se však během Trumpova prezidentství nakonec nestalo. Orbán hraje dlouhodobou vyvažovací diplomatickou hru (Végh 2022). To v praxi znamená, že se Obran snaží mít otevřené kanály do Washingtonu, Bruselu, Pekingu i Moskvy současně. Pokud jde o EU, Maďarsko pravidelně podporuje Čínu v Radě EU. Maďarsko zablokovalo několik prohlášení EU odsuzujících čínskou hongkongskou policii. Poslanci Fideszu v parlamentu EU navíc hlasovali proti rezoluci, která v Evropském parlamentu zmrazila ratifikaci komplexní dohody mezi EU a Čínou (Kobierski 2022, 5).
diskuse o technologiích 5G v Maďarsku je rovněž ojedinělá. Podle Kobierského (2022, 3) podepsali v roce 2022 maďarský ministr pro inovace a technologie Laszlo Palkovics a generální ředitel Huawei Technologies Hungary Colin Cai dopis o záměru dlouhodobé spolupráce, která zahrnovala digitální transformaci vzdělávání, rozvoj 5G a kabelových sítí a řešení pro chytrá města. Navzdory tvrzení vládních představitelů se největší světoví dodavatelé 5G spojili s dalšími telekomunikačními firmami.
A co maďarské veřejné mínění o Číně? Pokud si přiblížíme nedávné statistiky (Dubravčíková a Turcsányi Q. eds. 2020, 2), zjistíme poměrně překvapivá zjištění. Navzdory příklonu maďarské vlády k Číně se zdá, že široká veřejnost její vnímání nesdílí. “Celkově se maďarská veřejnost přiklání k negativnímu pohledu na Čínu: 49 % respondentů vnímá Čínu negativně, 25 % pozitivně a zbylých 26 % zastává neutrální názor. Zatímco 55 procent maďarské populace deklarovalo, že se její pohled na Čínu za poslední tři roky nezměnil, přibližně 31 procent respondentů prohlásilo, že se jejich pohled na Čínu zhoršil, a pouze 14 procent zaznamenalo zlepšení. Zdá se, že Čína je v Maďarsku jednou z nejnegativněji vnímaných zemí mezi dotázanými, přičemž se umístila na čtvrtém místě hned za Severní Koreou, Izraelem a Ruskem.” (tamtéž, 2).
Možné prognózy v čínsko-maďarských vztazích jsou těžko předvídatelné. Přestože Čína neposkytla masivní investiční příležitosti, jak slibovala na počátku roku 2010, Maďarsko zřejmě své vztahy s Čínou udrží. Maďarsko bude stále usilovat o Čínu jako o páku, která by vyvážila případný zablokovaný tok peněz ze strukturálních fondů EU, o němž Komise EU již delší dobu diskutuje kvůli maďarským problémům s právním státem. Maďarsko se v zahraniční politice řídí pragmatickým přístupem, který se řídí především konsekvencionalistickými úvahami. Závěrem lze říci, že ačkoli čínsko-maďarské zvláštní vztahy nejsou v praxi (investice, infrastrukturní projekty atd.) nijak zvláštní, lze Maďarsko bezpochyby považovat za pročínsky orientovaný stát visegrádského uskupení.
Slovensko
Slovensko je na tom se vztahy s Čínou podobně jako Polsko nebo Česko. Slovensko začalo zkoumat možné čínské pobídky na počátku roku 2000. Vzhledem k periferní obchodní situaci v roce 2000 však bylo pro Slováky poměrně obtížné dostat se k nějakým seriózním jednáním s Číňany, protože v té době Slovensko potřebovalo dohnat náskok na seznamu priorit EU a USA. První viditelná změna nastala v roce 2009, kdy Bratislavu poprvé navštívil čínský prezident Chu Ťin-tchao. I když se spolupráce po roce 2009 vyvíjela spíše pomalu. Například v roce 2016 Bratislava poprvé instalovala velvyslance v Pekingu a bylo otevřeno několik “slovenských domů” v různých částech Číny a uzavřeno jen několik bilaterálních dohod (Cabada a Waisová 2022, 164).
Hlavními politickými protagonisty čínsko-slovenské spolupráce byli Robert Fico a jeho populistická levicová strana Smer-SD. Smer-SD se s Pekingem spojil ekonomicky a značně přehlížel možné důsledky pro bezpečnost či politiku státu. Když se v roce 2020 dostala k moci nová strana, čínsko-slovenské vztahy byly znovu přezkoumány. Jasné zaměření na euroatlantický prostor doplnily rozostřené názory na Čínu. Nové paradigma se promítlo i do slovenské bezpečnostní strategie, která kriticky hodnotí čínskou přítomnost na Slovensku i ve světovém dění. Ani slovenská zpravodajská komunita nezůstala vůči Číně lhostejná a v roce 2022 varovala, že se Čína snaží proniknout do slovenské kritické infrastruktury (Kobierski 2022, 5-6). Bez ohledu na to je čínský vliv ve slovenské politice spíše malý a sporadický. To lze vysvětlit i tím, že na Slovensku neexistuje žádná politická strana s jasným postojem k Číně. Slovensko je navíc jedinou zemí střední a východní Evropy bez přímé letecké linky do Číny a obě země dokonce ani nepodepsaly memorandum o porozumění nebo dohodu o strategickém partnerství. Působí zde také několik čínských výrobních společností. Některé potenciální větší podniky v technologické dimenzi se teprve vyjasní. Zajímavé však je, že Slovensko je také objektem čínské měkké síly a jejích nástrojů kulturní zahraniční politiky (Cabada a Waisová 2022, 164). Jako příklad lze uvést, že Čína na Slovensku založila tři Konfuciovy instituty (Šimalčík 2020). Čínská CEFC navíc projevila zájem o koupi některých slovenských médií (TV Markíza). (Cabada a Waisová 2022, 164).
Pokud přiblížíme vnímání Číny Slováky, pak zjistíme, že je spíše negativní. “70 % respondentů na Slovensku vnímá Čínu negativně. Přibližně 55 procent respondentů hodnotí obchodní spolupráci příznivě, zatímco o čínských investicích a iniciativě Pásmo a cesta pod vedením Pekingu se kladně vyjádřilo jen 50 procent dotázaných. Pouze 30 procent lidí na Slovensku se vyslovilo pro zavádění 5G s čínskou podporou, zatímco 25 procent respondentů uvedlo, že pověst Číny v posledních třech letech utrpěla.” (tamtéž, 6). Rozdílné statistické výsledky se však objevily během pandemie Covid-19, během níž Čína poskytla Slovensku podporu v oblasti zdravotní péče. Tento čínský krok vyústil v situaci, kdy 67 procent respondentů na Slovensku uvedlo, že Čína nabídla zemi největší pomoc při řešení epidemie (ibid, 6).
Na otázku, jaká bude budoucnost čínsko-slovenských vztahů, je třeba ještě odpovědět. Slovensko musí nejprve zajistit politickou stabilitu, aby mohlo diskutovat o budoucnosti vzájemných vztahů. V květnu 2023 podala slovenská vláda demisi a slovenská prezidentka Zuzana Čaputová ustavila prozatímní vládu. Budoucnost čínsko-slovenských vztahů se může zúžit po slovenských parlamentních volbách, které se uskuteční v září 2023. Pokud by ve volbách zvítězily populistické strany, očekávalo by se, že nová vláda bude pragmaticky usilovat o prohloubení hospodářských vazeb s Čínou. Nicméně bude zajímavé sledovat i to, zda se Čína bude snažit nějakým způsobem zasáhnout do nadcházejících parlamentních voleb.
Závěr
Analýza ukázala, že vliv Číny na visegrádský region je poměrně omezený. Nelze pozorovat žádné závažné ekonomické, politické či kulturní podněty. To však neznamená, že se současný status quo nemůže v budoucnu změnit. Analýza odhalila, že visegrádské země jsou pro Čínu rozděleny na dva tábory. Do prvního tábora patří Polsko, Česko a Slovensko, které mají s Čínou umírněné vztahy. Do druhého tábora patří Maďarsko, které je nejvíce pročínsky orientovanou zemí Visegrádské skupiny.
Nicméně s výjimkou Maďarska lze předpokládat, že zbývající země budou vůči Číně velmi opatrné. Všechny země dramaticky omezily své vazby na Rusko. Rusko považují za despotický a autoritářský režim, na který se nikdo nemůže v budoucnu spolehnout. Namísto toho tvrdí, že je nezbytné diverzifikovat politické a hospodářské vazby s demokratickými zeměmi. Na úsvitu války na Ukrajině visegrádské země uznaly, že vzhledem k čínské autoritářské povaze může Čína dělat rychlé obchodní změny, aniž by je předem konzultovala. Tato situace se projevila zejména v době pandemie Covid-19, kdy byla Čína uzavřena a čínský evropský vývoz byl zastaven. Vzhledem k tomu si visegrádské země uvědomily, že je strategicky důležité mít diverzifikovaný dovoz a vývoz. Dalším důvodem je, že všechny visegrádské země s výjimkou Maďarska obecně považují Čínu za potenciální bezpečnostní riziko. Visegrádské země budou mít pravděpodobně obecně tendenci rozvíjet vazby s Čínou v nesporných oblastech mimo dimenzi kritické infrastruktury. Všechny si uvědomují, že vzhledem k postavení Číny ve světových záležitostech musí být silná závislost na čínském vývozu po určité době výrazně snížena. Vědí však také, že se mohou rozhodnout, do jaké míry bude jejich země na Číně závislá. Pokud jde například o českou pozici, lze očekávat, že Česko vzhledem ke své pevné závislosti na německé ekonomice závislé na čínské výrobě bude čínsko-české vztahy do určité míry posuzovat podle pozice Německa. To znamená, že o Číně mohou rozhodovat i všechny země v daném regionálním geopolitickém kontextu, ne-li mezinárodním, pokud vezmeme v úvahu čínsko-americké geopolitické soupeření. Bude zajímavé sledovat, jak se bude vztah čínsko-visegrádské skupiny vyvíjet v průběhu roku 2020.
Bibliografie
Aktuální informace o vztazích mezi oběma zeměmi. “Vystrčil přistál na Tchaj-wanu. Čínská ambasáda reaguje ostrým prohlášením”. 30. srpna 2020, https://zpravy.aktualne.cz/domaci/milos-vystrcil-odletel-na-navstevu-tchaj-wanu-ceka-ho-prijet/r~f6fb9c34ea0111eaa6f6ac1f6b220ee8/
Bachulska, Alicja. “Když se Peking setkal s Varšavou: Příběh pokračujících námluv”. In: Varšava a Varšavské dny: Karásková, Ivana a Bachulska, Alicja eds. Čínské klacky a mrkve ve střední Evropě: The Logic and Power of Chinese Influence (Logika a síla čínského vlivu). Praha: Mapinfluence, 2020: 33-41.
Bachulska, Alicja. “Čínský vliv v Polsku”. CEPA, 2. srpna 2022, https://cepa.org/comprehensive-reports/chinese-influence-in-poland/
Bergsen, Pepijn a Šniukaitė, Valdonė. “Střední a východní Evropa se stává vůči Číně jestřábem”. Chathamhouse, 16. září 2022, https://www.chathamhouse.org/2022/09/central-and-eastern-europe-become-hawkish-china
Brattberg, Erik a Le Corre, Philippe eds. China’s Influence in Southeastern Central, and Eastern Europe Zranitelnost a odolnost ve čtyřech zemích. Washington, DC: Carnegie Endowment for International Peace, 2021.
Brinza, Adreea. “Čína stále sází na špatné politiky”. Foreign Policy, 10. března 2023, https://foreignpolicy.com/2023/03/10/china-influence-diplomacy-central-eastern-europe-czech-republic/
Břešťan, Robert. “Petr Kellner s politikou v zádech. Jeho Home Credit je v Číně už třetí největší v oboru”. Hlídací Pes, 13. března 2017, https://hlidacipes.org/petr-kellner-s-politikou-v-zadech-jeho-home-credit-je-v-cine-uz-treti-nejvetsi-v-oboru/
Cieślik, Ewa. “Looking for the sectoral interdependence: evidence from the Visegrad countries and China” (Hledání vzájemné závislosti odvětví: důkazy ze zemí Visegrádské skupiny a Číny). Quality & Quantity 53, (2019): 2041-2062, https://doi.org/10.1007/s11135-019-00854-0
Dubravčíková, Klára a Turcsányi, Richard Q eds. Maďarské veřejné mínění o Číně ve věku Covid-19. CEIAS: Bratislava, 2020.
Echo 24. “Čína se zlobí. Pavel si telefonoval s tchaj-wanskou prezidentkou“. 30. ledna 2023, https://www.echo24.cz/a/HBDn5/zpravy-domaci-prezident-pavel-telefonat-na-tchajwan-cchaj
Euronews. “Maďarsko souhlasí s otevřením čínského univerzitního kampusu v Budapešti do roku 2024”. 2. května 2021, https://www.euronews.com/2021/05/02/hungary-agrees-to-open-chinese-university-campus-in-budapest-by-2024
Fajtová, Magdaléna. “Pekarová Adamová dorazila na Tchaj-wan. Doprovází ji největší česká delegace za posledních pět let”. iRozhlas, 25. března 2023, https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/marketa-pekarova-adamova-na-tchaj-wanu_2303252024_mfk
Kaczynski, Piotr M. “Jak Čína ztratila střední Evropu”. Balkaninsight, 15. srpna 2022, https://balkaninsight.com/2022/08/15/how-china-lost-central-europe/
Káncz, Csaba. “Nová železniční trať Budapešť-Bělehrad: Bílý slon na nové hedvábné stezce”. Chinaobservers, 15. června 2020, https://chinaobservers.eu/the-new-budapest-belgrade-railway-line-a-white-elephant-on-the-new-silk-road/
Karásková, Ivana a Bachulska, Alicja eds. Čínské klacky a mrkve ve střední Evropě: The Logic and Power of Chinese Influence (Logika a síla čínského vlivu). Praha: Mapinfluence, 2020.
Kobierski, Łukasz, Role a vliv Čínské lidové republiky na země Visegrádské skupiny. Varšava: Varšavský institut. 2022.
Klímová, Jana a Viktora, Antonín. “Ze slibovaných 230 miliard korun českých získalo jen zlomek. Čínské investice nic moc nepřinesly, říká expert”. Český Rozhlas, 3. března 2023, https://plus.rozhlas.cz/ze-slibovanych-230-miliard-cesko-ziskalo-jen-zlomek-cinske-investice-nic-moc-8945283
Lau, Stuart. “Čínský klub pro jednání se střední Evropou je mrtvý, říkají Češi”. POLITICO, 4. května 2023, https://www.politico.eu/article/czech-slam-china-xi-jinping-pointless-club-for-central-europe/
Lucas, Edward. “Čínský vliv ve střední a východní Evropě”. CEPA, 2. srpna 2022, https://cepa.org/comprehensive-reports/chinese-influence-in-central-and-eastern-europe/
Matura, Tamás. “Čínské investice v Maďarsku: málo výsledků, velká očekávání”, ChinafluenCE, 2018, https://www.chinfluence.eu/chinese- investice-maďarsko-vysledky-velká-očekávání/.
Mikecz, Daniel. “Případová studie: Maďarsko”. In: Maďarská republika v Evropě: Chen, Katty W. a Herscovitch, Benjamin eds., China’s Influence In Europe: strategies towards a resilient and united EU. Postupim. Nadace Friedricha Naumanna pro svobodu. 2022.
Paszak, Paweł. “Maďarské “otevření se Východu” nepřineslo výsledky”. CEPA, 8. března 2021, https://cepa.org/article/hungarys-opening-to-the-east-hasnt-delivered/
Polská kancelář v Tchaj-peji. “Bilaterální vztahy“. 2023, https://poland.tw/web/taiwan/taiwan
PREZYDENT.PL: “VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY SE ROZHODLA, ŽE SE BUDE ZABÝVAT OTÁZKOU, ZDA JE MOŽNÉ, ABY SE V MAĎARSKU USKUTEČNIL NĚJAKÝ PROJEKT. “President Duda hopes Poland will become China ́s getaways to Europe“, 2016, dostupné na prezydent.pl/en/news/art,191,president-duda- hopes-poland-will-become-chinas-gateway-to-europe.html.
Przychodniak, Marcin. “Chiny a Grupa Wyszehradzka. Ewolucja stanowisk i perspektyw”. Osrodek Mysli Politycznej, 2019, https://usa-ue.pl/teksty-i-komentarze/teksty/chiny-a-grupa-wyszehradzka-ewolucja-stanowisk-i-perspektywy/
PSP. “Vztahy s Čínou v uplynulém desetiletí “, řešili poslanci a experti na konferenci projektu Sinopsis a výborů Parlamentu ČR”. 20. února 2023, https://www.psp.cz/sqw/cms.sqw?z=17101
Agentura Reuters. “Polský soud začíná“, Reuters, 1. června 2021, reuters.com/world/china/polish-trial-begins-huawei-linked-china-espionage-case-2021-05-31/
Sarek, Łukasz. “5G a internet věcí: Pronikání čínských společností do “digitálního Polska”. Sinopsis, 1. ledna 2020, https://sinopsis.cz/en/sarek-5g-iot/
Seznam zpráv. “PPF je připravena na odchod z Číny, už tam nevidí obchodní příležitosti“. 13. března 2023, https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-firmy-ppf-je-pripravena-na-odchod-z-ciny-uz-tam-nevidi-obchodni-prilezitosti-227712
SPČR: “V ROCE 2015 SE V RÁMCI PROJEKTU “ZLEPŠENÍ KVALITY ŽIVOTA V ČESKÉ REPUBLICE” USKUTEČNILO NĚKOLIK AKCÍ, KTERÉ SE USKUTEČNILY V ROCE 2015. “Český export v roce 2022 rekordně vzrostl“. 6. února 2023, https://www.spcr.cz/pro-media/tiskove-zpravy/15868-cesky-export-v-roce-2022-rekordne-vzrostl#:~:text=Obě země jsou také v,zboží za téměř 7 mld.
Spurný, Jaroslav. “NEKUPUJTE ČÍNSKÉ 5G TECHNOLOGIE, DOPORUČUJÍ ČESKÉ ÚŘADY”. Respekt, 10. ledna 2022, https://www.respekt.cz/komentare/nekupujte-cinske-5g-technologie-doporucuji-ceske-urady
Szczudlik, Justyna. “Co si Čína myslí o střední a východní Evropě?”. China Observers, 19. května 2022, https://chinaobservers.eu/what-does-china-think-about-central-and-eastern-europe/
Šebok, Filip a Karásková, Ivana. “Případová studie: Česká republika. In: Česká republika a Čína: Chen, Katty W. a Herscovitch, Benjamin eds., China’s Influence In Europe: strategies towards a resilient and united EU. Postupim. Nadace Friedricha Naumanna pro svobodu. 2022.
Šimalčík, Matej. “Pronikání Číny na slovenské vysoké školy”. CEIAS, 10. prosince 2020, https://ceias.eu/chinas-inroads-into-slovak-universities/
Turcsányi, Richard Q.. “Čína a frustrovaný region: (2020): 60-77. “Central and Eastern Europe’s Repeating Troubles with Great Powers”, CHINA REPORT 56, č. 1 (2020): 60-77. DOI: 10.1177/0009445519895626
Turcsányi, Richard Q. a Sedláková, Renáta eds. České veřejné mínění o Číně ve věku COVID-19. CEIAS. 2020
Valášek, Lukáš. “Karlova univerzita propustila akademiky, kteří platili za konferenci čínská ambasáda”. Aktualne, 5. listopadu 2019, https://zpravy.aktualne.cz/domaci/karlova-univerzita-propustila-akademiky-cina/r~0e3b078affd511e9b1410cc47ab5f122/
Végh, Zsuzsanna. “Sjednocení nebo izolace: Zahraniční politika Maďarska po parlamentních volbách”. ECFR, 31. března 2022, https://ecfr.eu/article/alignment-or-isolation-hungarys-foreign-policy-after-its-parliamentary-election/
Waisová, Šárka a Cabada, Ladislav. “Čínská angažovanost ve střední Evropě: Politologický časopis 25, č. 1 (2022): 151-176, https://doi.org/10.24040/politickevedy.2022.25.2.151-176
