Globální brána je nová evropská strategie, kterou Evropská komise a vysoká představitelka pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku představily 1. prosince 2021. Jejím cílem je posílit globální systémy zdravotnictví, vzdělávání a výzkumu a zároveň rozvíjet inteligentní, čisté a bezpečné energetické, digitální a dopravní vazby.
Iniciativa podporuje důvěryhodná a dlouhodobá spojení, která jsou prospěšná lidem i životnímu prostředí a zároveň řeší nejnaléhavější problémy současného světa, jako je změna klimatu, ochrana životního prostředí, zlepšení zdravotní bezpečnosti a zvýšení konkurenceschopnosti a globálních dodavatelských řetězců. S cílem podpořit dlouhodobé globální oživení doufá Global Gateway v letech 2021-2027 mobilizovat investice ve výši až 300 miliard eur, přičemž zohlední požadavky partnerů i vlastní zájmy EU.
Pro srovnání, od roku 2005 Čína investovala přibližně 2,3 bilionu dolarů do téměř 4 000 zahraničních rozvojových a stavebních projektů, což Pekingu poskytuje značnou výhodu právě v době, kdy EU začíná usilovat o rozšíření svého hospodářského vlivu.
Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová k cíli projektu uvedla: “Budeme podporovat inteligentní investice do kvalitní infrastruktury, které budou respektovat nejvyšší sociální a environmentální standardy v souladu s hodnotami a normami EU. Strategie Global Gateway je vzorem pro to, jak může Evropa vybudovat odolnější spojení se světem.”[1]
Global Gateway sjednotí EU a členské státy s jejich finančními a rozvojovými institucemi, jako je Evropská investiční banka a Evropská banka pro obnovu a rozvoj, prostřednictvím strategie Team Europe a bude pracovat na mobilizaci soukromého sektoru s cílem využít investice pro transformační dopad.
Tým Global Gateway vybral na interním seznamu 70 majákových projektů, které mohou být v letošním roce nasazeny.[2] Úředníci v Bruselu v současné době rozhodují o tom, kterých 30 projektů dostane přednost při realizaci. Více než polovina návrhů projektů se nachází v subsaharské Africe, což je region, kterému je věnována největší pozornost. Sedm projektů je na Balkáně a v severní Africe, 13 v Asii a Oceánii a 14 ve Střední a Jižní Americe.
Zdroj: MŠMT ČR: Zdroj: Evropská komise (vybrané projekty pro rok 2023)
Vedle dalších elektrických vedení na západní Balkán a do Tuniska usiluje EU o uzavření dohod o dodávkách surovin s Namibií a Chile. S významnými projekty ve Střední Asii, Indonésii a Vietnamu hodlá také konkurovat Rusku a Číně, částečně na dvorcích těchto zemí.
Změna vnější politiky EU
Evropská zahraniční politika změnila svůj přístup se zahájením projektu Global Gateway. Od počátku tradiční rozvojové pomoci se EU stavěla do pozice lídra toho dobrého, skutečného a příjemného. Tradičně byla označována za zemi, která se stará o blaho přijímajících národů. Navzdory tomu, že tato pravda byla často přehlížena, profitovala z ní i Evropa. Nyní se EU prostřednictvím programu Global Gateway snaží tento vlastní zájem zprůhlednit.
Aby vytvořila protiváhu Pekingu, který své úsilí o Novou hedvábnou stezku chápe jako ekonomický i sociopolitický projekt, v němž lze prosadit vlastní hodnoty a normy hospodářské politiky, bude Global Gateway chránit i globální zásobovací trasy.
Vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Josep Borrell prohlásil: “Propojení napříč klíčovými odvětvími pomáhají vytvářet společná zájmová společenství a posilují odolnost našich dodavatelských řetězců. Silnější Evropa ve světě znamená rozhodnou spolupráci s našimi partnery, která je pevně zakotvena v našich základních zásadách. Strategií Global Gateway potvrzujeme naši vizi posílení sítě propojení, která musí být založena na mezinárodně uznávaných standardech, pravidlech a předpisech, aby poskytovala rovné podmínky.”[3]
Kontinent změnil svou strategii v době, kdy se politické prostředí na celém světě stává napjatým. Náklady na energie se v důsledku epidemie a ruské invaze na Ukrajinu nakrátko dostaly do absurdních výšin, což poukazuje na to, jak jsou podniky a státy závislé na vnějších faktorech. Čína se zároveň etabluje jako nová velmoc, která láká státy do dluhových pastí, získává přístup k surovinám po celém světě a ovládá stále více trhů.[4]
V současné době panují mezi členskými státy neshody ohledně geografického zaměření iniciativy. Francie a Itálie naléhají na investice zejména v Africe. Na druhé straně se o Latinskou Ameriku zasazují Španělsko a Portugalsko. A oblast západního Balkánu chce od EU větší finanční prostředky.[5]
Kritické zaměření na “jižní sousedství”
Prostřednictvím iniciativy BRI Čína výrazně zvýšila své investice v jižním sousedství, zejména v oblasti stavebnictví, dopravy a energetiky. V období od roku 2005 do první poloviny roku 2022 Peking investoval nebo přímo vybudoval v jižních sousedních zemích projekty v celkové hodnotě 82,1 miliardy dolarů.[6] China Global Investment Tracker, jediná veřejně přístupná kompletní informace, zahrnuje pouze obchody v hodnotě nad 100 milionů dolarů, takže skutečné číslo může být výrazně vyšší.[7]
Čína si v této oblasti vybudovala obrovskou politickou sílu, o čemž svědčí nedávné rozhodnutí Alžírska usilovat o členství v BRICS a nedávné prohlášení Egypta o zájmu o členství v této organizaci.[8] Kromě toho Alžírsko a Čína uzavřely v prosinci 2022 dvě dohody o rozvoji a hospodářské spolupráci v rámci BRI, což výrazně zlepšilo jejich vztahy.[9]
Na první pohled by se mohlo zdát, že vztahy mezi EU a zeměmi v této oblasti jsou vztahem rostoucího odcizení a zastaveného integračního úsilí. Krize na Ukrajině a úzké vztahy, které má mnoho regionálních aktérů s Moskvou, ještě více poškodily odhodlání EU.
Čína však nenahrazuje EU jako hlavního partnera při budování infrastruktury pro jižní sousední národy. Podle údajů portálu EU Aid Explorer, který nabízí statistiky oficiální rozvojové pomoci od institucí EU a členských států, poskytla EU v letech 2007 až 2022 jižním sousedům pomoc v celkové výši 57,92 miliardy eur.[10] Nejenže se tato částka co do výše vyrovná čínským příslibům, ale je o to působivější, že se skládá prakticky výhradně z darů. Naproti tomu financování BRI má podobu půjček, které musí partnerské vlády samozřejmě splácet a které nejsou vždy za výhodných podmínek. Peking byl světovým lídrem v organizaci významných investic do infrastruktury. S postupem času se však stále více projevují nedostatky jeho projektů, od nedostatečné transparentnosti přes domnělou “dluhovou past” spojenou s využíváním půjček (a odmítání umožnit dlužníkům restrukturalizaci jejich dluhu) až po pochybnou ekologickou udržitelnost.[11]
EU také překonává Čínu v oblasti obchodu: u většiny zemí v jižním sousedství překonává Čínu nejméně dvojnásobně, pokud jde o podíl na celkovém zahraničním obchodu s regionem. Podle statistik se EU podílí na celkovém obchodu Alžírska více než polovinou a Egypta čtvrtinou.[12] Očekává se, že takto silné obchodní partnerství bude přetrvávat, vzhledem k tomu, že obě země rozšiřují své dodávky plynu do Evropy v souvislosti s ruským útokem na Ukrajinu.
Tyto obchodní vazby jsou silným základem pro rozvoj užších vazeb v oblasti výroby a zelené energie. Silným důvodem pro omezení čínské expanze v této oblasti a pro to, aby EU zintenzivnila své úsilí v tomto směru, je výslovné uznání Číny jako systémového rivala ze strany EU. Dosažení tohoto cíle by však nemělo jít na úkor vzájemně výhodných partnerství, mezi nimiž je na prvním místě boj proti změně klimatu.
Na summitu EU-Čína v dubnu 2022,[13] obě strany uznaly existenci takového společného základu. Podpora dekarbonizace činností v jižním sousedství prostřednictvím investic a technické pomoci by řešila společné obavy v otázkách klimatu a zároveň vytvářela hospodářské příležitosti. EU i Čína jsou čistými dovozci energie, a proto jim chybí možnost vyzbrojit se fosilními zdroji (na rozdíl od arabských režimů v Perském zálivu). EU by měla prospěch z jižního sousedství, které je méně náročné na emise uhlíku a které může pomoci vybudovat určitá čínská technologie.
V další části budeme analyzovat příležitosti, které globální brána nabízí pro region střední a východní Evropy.
Odkazy
- https://commission.europa.eu/strategy-and-policy/priorities-2019-2024/stronger-europe-world/global-gateway_en ↑
- https://www.politico.eu/article/eu-sets-outs-projects-to-make-global-gateway-visible-on-the-ground/ ↑
- https://ec.europa.eu/commission/presscorner/detail/en/ip_21_6433 ↑
- https://www.aiddata.org/publications/china-as-an-international-lender-of-last-resort ↑
- https://www.spiegel.de/international/europe/the-eu-s-global-gateway-europe-s-answer-to-china-s-new-silk-road-is-slow-going-a-9171458b-6766-490e-b443-7478a0866987 ↑
- https://www.iemed.org/publication/the-role-of-china-in-the-middle-east-and-north-africa-mena-beyond-economic-interests/#section-notes-cqyFJ ↑
- https://www.aei.org/china-global-investment-tracker/ ↑
- https://foreignpolicy.com/2023/01/11/algeria-energy-oil-brics-russia-china/ ↑
- https://www.silkroadbriefing.com/news/2022/12/08/algeria-china-upgrade-and-extend-belt-road-initiative-development-plans/ ↑
- https://euaidexplorer.ec.europa.eu/explore/recipients_en ↑
- https://www.economist.com/finance-and-economics/2023/02/02/china-is-paralysing-global-debt-forgiveness-efforts ↑
- https://oec.world/en ↑
- https://ec.europa.eu/commission/presscorner/detail/en/ip_22_2214 ↑
